Hlavní obsah
Pianista Najponk hraje nejčastěji se svým Najponk triem. Foto: Milan Malíček, Právo

Jazzman Najponk: Připadám si jako neviditelný muž

Večer s jazzovým klavírem zažije Anežský klášter v Praze 16. března v rámci cyklu Hybatelé rezonance. Koncertní série pod patronací výrobce mistrovských nástrojů C. Bechstein nabídne vystoupení českého jazzmana Najponka, který jinak působí výhradně ve svém Najponk triu.

Pianista Najponk hraje nejčastěji se svým Najponk triem. Foto: Milan Malíček, Právo
Jazzman Najponk: Připadám si jako neviditelný muž

Kdy jste naposledy vystupoval sólově?

Není to pro mě obvyklé. Tu a tam se to stalo, třeba na večírku mého kamaráda, jednorázově v hotelu pro hosty nebo před časem v klubu pro starší obecenstvo, které reagovalo skvěle. V Londýně jsem odehrál hodinový set pro postižené děti.

V obleku a s motýlkem jsem ale hrál naposledy sólově v roce 1996 v pražském Rudolfinu. A musím říct, že byť jsem byl velmi dobře připraven, zaskočila mě změna prostředí.

Po domácích zkouškách to ve velkém sále bylo, jako bych z trabantu skočil do rolls-royce. Chvíli jsem nevěděl, co se se mnou děje.

Máte zkušenost s hrou na piana značky C. Bechstein?

Je pravděpodobné, že jsem na ně někdy hrál, ale přesně si to nepamatuju. Je to vyhlášená značka a určitě budu hrát na krásný nástroj. Současně vím, že důležitá je chemie, která vznikne mezi nástrojem a interpretem.

Najponk

Foto: Milan Malíček, Právo

S jakými piany máte nejlepší zkušenost?

Před časem jsem byl v mnichovské prodejně Steinway & Sons Store. Je to pětiposchoďový obchod, ve kterém neprodávají jen piana Steinway, ale i jiné značky. Prodavači byli velmi vstřícní a řekli mi, že si mohu vyzkoušet třeba všechna. A tak jsem si sedal od jednoho ke druhému a na každé chvíli hrál.

Většina nejdražších pian Steinway mi osobně moc neseděla. Ve třetím patře jsem však objevil krátké křídlo rakouské firmy Schimmel, a to mě ohromilo. Byl to nástroj mých snů, chemie se okamžitě dostavila. Bylo to, jako když chlap potká tu správnou ženskou.

Koupil jste si ho?

Stálo padesát pět tisíc eur, takže ne.

Jste zvyklý hrát v triu. Jaký repertoár zařadíte na sólový koncert?

Mohu hrát většinu z toho, co hraju s triem. U některých skladeb mám ale zažité mechanismy, které fungují jen s ním, do těch se nutit nebudu. Mám připravené ty, které budou fungovat jen v klavírní interpretaci, a přidal jsem pár dalších včetně standardů. Je také pravděpodobné, že mi během koncertu přijde na mysl nějaká neplánovaná skladba a já ji zahraju.

Najponk

Foto: Milan Malíček, Právo

Je vaší ambicí přiblížit jazz i těm, kteří nejsou jeho fanoušky?

Kdyby to šlo, bylo by to krásné. Ono to u nás ale moc nejde. Přiznám se, že si v Česku připadám trochu jako neviditelný muž. Naopak v některých jiných zemích má hudba Najponk tria velmi dobrý ohlas. Naše alba pravidelně vycházejí v Japonsku a tamní vydavatel mě neustále žádá o nová. Jazz se tam velmi dobře prodává. Velkou skupinu fanoušků máme i v Jihoafrické republice. Před lety si nás našel jeden tamní nadšenec, přinesl do své země naši hudbu a ona se tam tak rozšířila, že v ní začal distribuovat naše alba. V letech 2015 a 2016 jsme tam hráli. A mimochodem ten zájem o nás se týká zejména komunity černochů.

Co bude poté, až odehrajete sólový koncert?

Zdá se, že bude na dlouhou dobu poslední. Vrátím se k triu, se kterým pracujeme kontinuálně. Mám teď nejlepší kapelu za celou svou kariéru, jsou v ní ještě kontrabasista Taras Voloshchuk a bubeník Marek Urbánek. Skládáme vlastní skladby, hrajeme standardy, které jsme dosud v repertoáru neměli, a věříme, že se nám podaří dostat i na pódia dalších zemí.

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků