Hlavní obsah
Věrnou a dobře vychovanou společnici má v jedenáctileté Taře, bostonské teriérce. Foto: Jan Handrejch, Právo

Herečka Pavla Dostálová: Vzpomínání na tátu je plné humoru

Půvabná okatá černovláska přijímá role nejen v seriálech, ale i v nízkorozpočtových projektech. Tu a tam si Pavla Dostálová (32) odskočí i k jiné tvůrčí práci. A nestydí se přiznat, že na tatínka, ministra kultury Pavla Dostála, který zemřel v roce 2005, vzpomíná pořád, ve všech zásadních situacích.

Věrnou a dobře vychovanou společnici má v jedenáctileté Taře, bostonské teriérce. Foto: Jan Handrejch, Právo
Herečka Pavla Dostálová: Vzpomínání na tátu je plné humoru

Nejnověji jsem se s vaším jménem setkala v klipu k písni Marka Ztraceného Když tě život kope do zadku. V titulcích stálo – scénář, produkce, asistentka režie. Jak se herečka k těmto profesím dostane?

Mám kamaráda Martina Linharta, režiséra, se kterým jsem před deseti lety natočila jako herečka klip. Dlouho jsme se neviděli, pak se potkali, porozuměli si a začali spolupracovat. Přizval mě k několika projektům jeho produkční společnosti 68 Pictures, kde jsme společně tvořili dílo od začátku až do konce.

Klip měl premiéru 31. srpna, teď už hlásí přes milion zhlédnutí. Zaujalo mě, že hlavní roli hraje Karel Roden, vysmátý, zpívající, dokonce tančící! Kdo ho zlanařil?

Marek Ztracený na náš popud. Martin přišel s tím, že by chtěl točit s Karlem Rodenem, jakožto exkluzivním českým hercem klip. Marek se pro tuhle myšlenku nadchnul. On nezná odpověď ne. Nevím, jak se mu to povedlo, ale zadařilo se.

Kulisou je úhledné místo s moderními domy, zeleň, skoro jako z počítače. Kde jste natáčeli?

V pražských Čakovicích. Jde o bytový projekt Čakovický park. Jeho developeři nám vyšli vstříc, poskytli lokaci zdarma. Komunikace s nimi byla úžasná. Měli jsme k dispozici ulice, domy, zeleň, prostory pro zázemí štábu. Pan Roden mohl užívat celý vzorový byt, kde měl soukromí, v cukrárně vznikla maskérna, v restauraci byl catering.

Pavla Dostálová

Foto: Jan Handrejch, Právo

Baví vás odskočit si od herectví k jiné práci?

Moc! Mám ráda pestrost, herectví považuji za základ a za to, čemu se chci věnovat dlouhodobě, ale je fajn získávat zkušenosti i v jiných oborech. Nejen kolem divadla a filmu. Kdykoliv můžu být v kontaktu s jinými lidmi, tak je mi to příjemné.

Nedávno jste točila seriál Ptáci na kolejích, který se ještě nevysílal. O co půjde?

Máme za sebou pilotní díl. Nepoběží v televizi, je připravovaný pro internet. Natáčejí ho moji kamarádi, filmaři, původně amatéři, s nimiž jsem už nějaké filmy točila. Jde o příběhy z vysokoškolských kolejí. Hraji studentku, která opustí hned na začátku přítele v podání Matouše Rumla, protože zjišťuje, že je lesba. Sama nevím, jak se role bude vyvíjet, scénář ještě nemám. Ale jim bych kývla na všechno. (směje se)

To ale není vaše poslední práce?

Asi před třemi týdny jsem s Radimem Špačkem v Ostravě natáčela Stíny v mlze pro Českou televizi. On nám v tamním divadle Aréna zaznamenával představení Smíření, které se převádělo do reálného prostředí. Má ho vysílat 9. listopadu ČT art. Na základě toho mě oslovil. Stíny v mlze tvůrci pojali jako detektivní seriál a moje postava advokátky je epizodní.

A co hlavní ženská role v historickém dramatu Pláč svatého Šebestiána z loňského roku? Šlo o nízkorozpočtový film a herci prý hráli zadarmo…

To je pravda. Ten dělali právě moji kamarádi filmaři Tomáš Uher a Milan Cyroň. Tomáš je milovník filmů, neuvěřitelně literárně nadaný, takže začal psát scénáře, a Pláč svatého Šebestiána získal i nějaké ocenění. Protože jsme přátelé a já herečka, oslovili mě. Dělám s nimi i seriál Ptáci na kolejích.

Děj filmu se odehrává ve 14. století, kdy tu řádí mor a všechno se svádí na Židy, na něž pořádají hon. Hraji mladou Židovku, zrovna se vdala, jenže manžela jí zabijí. Ještě před svatbou se má očistit rituální koupelí mikve. Voda měla asi pět stupňů, natáčelo se na jaře 2017, lokla jsem si té vody a skončila se střevními potížemi na kapačkách v nemocnici.

V seriálu Lajna (k zhlédnutí na videoportálu Televizeseznam.cz) pečovala o hokejistu v podání Zdeňka Piškuly.

Foto: archiv

Kvůli seriálu Lajna, který se odehrává převážně v hokejovém prostředí, jste se učila bruslit. Půvabná krasobruslařka, do níž se zamiluje hokejista v podání Zdeňka Piškuly. To byla určitě příjemná zkušenost…

(směje se) Co myslíte? Učit se bruslit, nebo Zdeněk? Bruslím velmi zlehka, takže kde mě vidíte od pasu nahoru, bruslím já, ale na kolečkových bruslích, protože stadion v té době neměl led. V záběrech, kde skáču na ledě, to nejsem já, ale patnáctiletá dublérka, blondýnka. Museli ji vycpat, aby mi byla postavou podobná, a přestříkat vlasy. Se Zdeňkem jsem se od té doby při žádné práci nepotkala, bohužel. Je to ohromně milý, pokorný, zábavný a pracovitý člověk.

Ve skutečnosti máte přítele?

Ne, teď momentálně ne.

Vyhovuje vám být single?

Jsem párový člověk, ale ne vždy se zadaří…

Na čem pracujete, když jsou zavřená divadla?

Momentálně na tom, abych se doma nezbláznila. (směje se) Nejsem ve stálém divadelním angažmá. Nerada sedím na zadku, pořád něco dělám, takže se můj zájem otočil směrem k produkci. Naštěstí natáčení funguje, zatím. Asi budu hodně jezdit na výlety.

Ovlivnil výběr povolání tatínek, dramaturg, textař, scenárista a bývalý ministr kultury Pavel Dostál?

Samozřejmě, minimálně nějakým genem, který mi předal. Nemalý vliv měla i maminka. Se sestrou jsme většinu času trávily s ní. Tatínek pracoval v Praze a my žily v Olomouci. Pozorovat jeho záliby a to, co dělal, mě moc bavilo. Maminka mi věnovala čas, přihlásila mě do dramaťáku, i ona byla zamlada amatérská herečka. Seznámili se s tatínkem v přerovském amatérském divadle Dostavník, které funguje dodnes.

Jaký byl Pavel Dostál rodič?

Skvělý, možná i proto, že nás měl relativně pozdě. Protože pracoval v Praze, trávil s námi méně času, ale uměl ho smysluplně využít. Na tátu vzpomínám pořád, ve všech zásadních situacích. Jen mě mrzí, že jsem ho nezažila jako partnera do nějaké debaty. Zemřel, když mi bylo patnáct. Nicméně vzpomínání na něj i s dalšími nevlastními sourozenci Domčou a Davidem je vždycky plné humoru.

Co jste po něm zdědila z povahových vlastností?

Určitě otevřenost, spontánnost, jsem po tátovi impulzivní a živelná. Bohužel jsem nezdědila jeho zodpovědnost, tu má moje starší sestra Míša. Taky geniální smysl pro humor, což jí závidím. A je mu mnohem víc podobná, má jeho nos, oči a ruce. Je jeho věrnější vnější kopií.

Ještě během léta provádíte na jihomoravském zámku Lednice?

Už pouze příležitostně, ne brigádně za peníze. Jde o srdeční záležitost, do Lednice jezdím pořád, mám ji jako druhý domov, jako své útočiště. Ráda vysedávám na zámeckých terasách, popíjím kávu a pozoruju lidi.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků