Hlavní obsah

Herečka Kristýna Podzimková: Strach je větší zabiják než Covid-19

Jednu z hlavních rolí v psychologickém thrilleru Poslouchej hraje Kristýna Podzimková. Kvůli karanténě se film nedočkal slavnostní premiéry ani uvedení v kinech, ale lidé jej mohou zhlédnout například díky serveru Aerovod, který nabízí filmy za malý poplatek.

Herečka Kristýna Podzimková: Strach je větší zabiják než Covid-19

Jak prožíváte dnešní dny?

Na spoustu neplánovaného volna si nestěžuju, jsem schopna se zabavit. Je spousta věcí, které člověk může dělat. Horší je to samozřejmě z ekonomického hlediska, a také neujdete jakési všudypřítomné chmuře a skoro až apokalyptické náladě. Snažím se proto být často ve spojení s prarodiči, na které tahle deka padá nejvíc. Hlavně nepropadat strachu, to je větší zabiják než samotný Covid-19.

Bylo těžké vypořádat se se současnou situací?

Jako herec nemáte na výběr. Vzpomínám si, že ještě ráno jsme hráli představení pro školy, pak se sešla vláda a večer už tradá... Hned jsem se sbalila a odjela na rodné Valašsko, kde jsem doteď, a asi ještě chvíli budu.

Jste tedy u rodičů?

Máme zde s partnerem zázemí, ale rodiče mám, co by kamenem dohodil.

Do kin měl jít film Poslouchej, v němž hrajete jednu z hlavních rolí. Jaké bylo natáčení?

Natáčení Poslouchej pro mě byla neznámá krajina. S režiséry Davidem Laňkou a Martinem Müllerem jsme se neznali. Nebývá to nic výjimečného, ale kluci za sebou neměli žádnou výraznou práci, kterou by se prezentovali, a ani nikdo z mých kolegů s nimi nedělal, takže jsem o nich neměla informace. Ale po prvním setkání jsem tušila, že se budeme mít rádi. A tak se stalo.

Samotné natáčení probíhalo z velké části v noci, takže se dostavil spánkový deficit. A také jsem v minulosti neměla možnost před kamerou improvizovat, ale tady se mi to splnilo beze zbytku. Většina dialogů s mým kolegou Alešem Bílíkem je improvizovaná. To mě ohromně bavilo.

Snímek vypráví příběh mladého páru, který chce na výletě načerpat novou energii, ale ono se to pěkně zvrtne. Co bylo pro vás na emocionální roli nejtěžší?

Ne že by to bylo nejtěžší, ale chvíli mi trvalo přijmout žánr. Roadmovie s hororovými prvky jsem nikdy netočila, vlastně ani neviděla. Možná kluci vymysleli nový útvar. Často v něm totiž postavy jednají proti zdravému rozumu. Myslím, že to všichni známe, když se na horor díváme a z gauče řveme na hlavní hrdinku: Proč běžíš po těch schodech nahoru, ty krávo!?

A takhle stejně jsem někdy řvala na svou postavu já. Když hraju, musím své postavě v jednání rozumět. No a v tomto případě mi chvíli trvalo, abych tohle jednání byla schopna přijmout jako žánrový prvek.

Musí být příjemné nejet jen v zajetých kolejích...

Jste-li takzvaně na volné noze jako já, v zajetých kolejích nejste prakticky nikdy. Pracujete ve více divadlech, v různých společenstvích, a každé má svůj přístup, své dogma. Mé divadelní spektrum vede napříč, protože hraju v komerčních komediích a na druhé straně s alternativními spolky, které často bojují o přežití. A myslím, že je pro mě zdravé to takhle kombinovat. Jak profesně, tak osobně.

Co pracovního máte před sebou?

Nejbližší akcí bude snad Smetanova Litomyšl, na níž budu jako recitační složka Hradišťanu, se kterým občas a velmi ráda vystupuju. O prázdninách porodím a v zimě bych měla něco točit. Ale člověk míní a koronavirus mění.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků