Hlavní obsah
Herec Josef Kubáník napsal už druhou knihu. Foto: Jaroslav Jiřička

Herec Josef Kubáník: Měl jsem nápad, dar slova posoudí jiní

Svou druhou knihu napsal herec Josef Kubáník. Jeho prvotina Poslední deník Květy Fialové čtenáře nadchla, loni se stala šestou nejprodávanější knihou. Letos se autor vydává jiným směrem. V románu Herec zve čtenáře do světa divadla a filmu, který důvěrně zná. Napínavý příběh, napsaný neobvyklou formou, vyjde v nakladatelství Zeď 8. září.

Herec Josef Kubáník napsal už druhou knihu. Foto: Jaroslav Jiřička
Herec Josef Kubáník: Měl jsem nápad, dar slova posoudí jiní

Co pro vás kniha Poslední deník Květy Fialové znamená?

Jsem za ni moc rád, ale ne tak kvůli sobě jako kvůli Květě Fialové. Tvrdila, že tady bude po smrti s námi, tak pokud jí to vyšlo, vidí, jak moc ji mají lidé rádi. Diváci pro ni byli vždycky na prvním místě. Ani jednou se nestalo, že by některého odmítla. Radši by si nechala ujet tramvaj, než by se s někým nevyfotila, nepodepsala fotku.

Bez diváků bychom my herci nic nebyli, říkala často. Je to teď rok, co kniha vyšla, a stále mi chodí maily, vzkazy a pozdravy od čtenářů se slovy, jak moc je zasáhla. Zasáhl je především osud paní Fialové jako neuvěřitelně silné ženy.

Není obvyklé, aby herec začal psát knihy. Možná autobiografii… Co vás k psaní pudí?

Autobiografii? Proboha, koho by to zajímalo? Víte, my herci jsme odkázáni na to, kdo nás obsadí, u koho si budeme moct zahrát. To je hodně frustrující. Ale spisovatel nic takového řešit nemusí. Nemusí čekat na telefonát, ve kterém mu někdo oznámí, že mu svěří roli. Musí mít nápad, musí mít dar slova a pak už stačí jen psát. V tom je neuvěřitelná svoboda. Nápad jsem měl, dar slova musí posoudit jiní.

Když jsem dostal od pánů z nakladatelství Zeď nabídku, abych pro ně něco dalšího napsal, zrovna jsem zkoušel Přelet na kukaččím hnízdem, v němž mám malinkatou roli. Stojím jen u zdi a téměř nemluvím. A protože jsem na jevišti dlouho, začal jsem nad nabídkou Honzy Dražana a Honzy Perglera přemýšlet. A stala se neuvěřitelná věc. Postavy mi samy začaly příběh mé knihy vyprávět. Možná se tomu smějete, ale bylo to tak.

A u další reprízy Přeletu nad kukaččím hnízdem se to přihodilo zase. Pokaždé, když jsem tam stál, se mi začaly zjevovat. Byl jsem z toho nakonec úplně jako v horečce. V noci mě pak už i budily. Třásly se mnou a dožadovaly se dalšího vyprávění. To už bylo příliš, tak jsem sedl, všechno, co jsem měl v hlavě, jsem během několika týdnů napsal a byl klid.

Herec Josef Kubáník.

Foto: Jaroslav Jiřička

Vaše nová kniha nese název Herec. To napovídá, že je aspoň zčásti z vašeho života. Je to tak?

Děj knihy je zasazen do hereckého zákulisí, protože je dobře znám. Jsem více než dvacet let u divadla, hrál jsem skoro ve dvaceti televizních seriálech a vím, jak to tam chodí. Takže má postava, herec Jan, zažívá příběhy, které se mi přihodily. Jsou pravdivé.

Jaký je ve stručnosti děj?

Jan, o kterém jsem mluvil, je slavný, úspěšný, hýčkaný, ale také šoubyznysem unavený herec. Jednoho dne mu na mobil přistane omylem SMS z neznámého čísla a on si říká, že tu příležitost, psát si s někým, kdo neví, že na druhé straně je právě on, využije. Jenže z flirtu s vtipnou a pohotovou Martinou se stane doslova boj o přežití a vy si jako čtenář říkáte: Kdo z těch dvou je lepší herec a kdo jen hračkou v rukou toho druhého?

Hlavní zápletka se opravdu stala Lucii Bílé. Pořád jsem ji nosil v hlavě a říkal si, jak je divné, že něco tak fascinujícího ještě nikdo nezpracoval.

Asi každému z nás se stalo, že omylem vytočil špatné číslo. Anonymní komunikace může být zábavná, ale taky nemusí. Varoval byste před ní?

Pokud je to jen nezávazné klábosení, proč se do toho nepustit? Na druhou stranu… Rozpoznáte, kdy už to překročilo určitou hranici? Můj hrdina to třeba nepoznal. A to je velmi chytrý muž, kterého hned tak něco nepřekvapí. Čtenář bude navíc všechno sledovat jen přes SMS a Janovy deníkové zápisky. O to je to v určitou chvíli napínavější.

Jak to dopadlo u Lucie Bílé?

Lucie v jeden okamžik reagovala jinak než Jan a psaní zastavila. Ale Jan v něm pokračoval…

Co máte nyní v plánu?

Před prázdninami jsem u nás ve Slováckém divadle dozkoušel komedii Deskový statek, v níž hraju hlavní roli majitele realitní kanceláře pana Fistra. Teď nás čekají reprízy a diváci. Moc se na ně těším. A už jednadvacátým rokem budu hrát Dlouhé Bidlo v Rychlých šípech a Stanleyho v komedii 1 + 2 = 6, kterou uvádíme třináct let.

Budete pokračovat také v psaní?

Pokud budou mít nakladatelé zájem, tak se do něčeho pustím. Mám v hlavě jeden neuvěřitelný příběh, tak uvidíme, co se stane u dalších repríz Přeletu nad kukaččím hnízdem. Třeba mi v hlavě zase začne ožívat.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků