Hlavní obsah

Gang of Youths: Předně jsme přátelé, pak muzikanti

Právo, Šárka Hellerová

Australská kapela roku 2017 Gang of Youths bude na festivalu Colours of Ostrava vystupovat poslední den, v sobotu 20. července. Přede dvěma lety tato pětice vydala druhou desku Go Farther in Lightness a získala hned čtyři australské hudební ceny ARIA.

Foto: archiv kapely

Gang of Youths, Max Dunn vpravo.

Článek

Členové kapely nyní žijí v Londýně a před letní festivalovou sezonou je čeká evropské turné s Mumford & Sons. Před prvním vystoupením Gang of Youths v České republice poskytl Právu rozhovor baskytarista Max Dunn.

Aktuálně máte mezi koncerty takřka dva měsíce volna. Jak je trávíte?

Je to docela vtipné. S celou kapelou a svými ženami totiž bydlíme v jednom domě v Londýně a jen tak si užíváme volný čas. Kupujeme si popcorn a hlouposti přes internet. Teď si chceme koupit televizi, abychom se mohli dívat na fotbal.

Jen náš kytarista z Fidži vyrazil do Los Angeles navštívit přátele. Rád cestuje. My ostatní pereme špinavé prádlo, vaříme a snažíme se chvíli cítit jako spořádaní lidé.

Přesídlili jste do Londýna. Pořád se o vás ale píše jako o kapele ze Sydney, kde jste se dali dohromady. Jak podstatné pro vás je, že jste skupinu založili právě tam?

Je to důležité. Jsme jedna z nejvíc multikulturních kapel na světě. Máme kořeny v Koreji, Chicagu, na Fidži, v Newcastlu a já jsem z Nového Zélandu. Přímo ze Sydney je náš zpěvák David. Ale poznali jsme se tam a v okolí odehráli nejméně dvě stě děsných koncertů. V Sydney jsme si všechno vydřeli, tam náš příběh začal. Víme, že když tam budeme hrát, přijdou lidé, kteří za námi stojí od prvních koncertů. Takže jsme hrdá kapela ze Sydney. To město milujeme. Ironií je, že jen dva lidé v kapele jsou opravdu Australani.

Je pravda, že jste se přestěhovali do Londýna kvůli tomu, že vašemu klávesistovi a kytaristovi Jungovi Kimovi neprodloužili vízum?

Ano, vypršelo mu vízum, musel odjet. Rozhodli jsme se jet s ním, někam se posunout. Je zvláštní, že jsme nemohli zůstat na místě, kde nás lidé měli rádi a chodili na naše koncerty. Být australská kapela, která nemůže žít v Austrálii, je docela legrační, to je pravda. Ale teď už má Jung své vízum opět vyřízené, takže je v pohodě.

Nicméně jsme si díky tomu uvědomili, že tahle kapela je opravdu jako rodina. Chceme být spolu, i když se kvůli tomu musíme všichni přestěhovat. Předně jsme přátelé, pak muzikanti.

To je hezké.

Určitě v tom stěhování ale bylo i něco dalšího. Nevím, jak to máte v České republice, ale když jste z Austrálie, chcete se odtamtud dostat někam pryč. Jako fotbalista nesníte o hraní za tamní tým, chcete kopat třeba za Manchester United. Kapely zase od dob, kdy zkoušejí doma v dětském pokojíčku, sní o legendárních klubech, v nichž hráli jejich hudební hrdinové. Ambici opustit Austrálii jsme tedy měli tak jako tak. Tahle situace vše jen urychlila.

Vy osobně jste se se zpěvákem Gang of Youths Davidem Le’aupepem seznámil před jedenácti lety na střední škole. Kdy jste spolu začali hrát?

Joji a Jung hráli s Davidem už dřív v kostelní kapele. Já se s ním pár let míjel. Potom jsme se potkali na party, kde jsme se spřátelili. On se hned zeptal, jestli bych s ním nechtěl hrát v kapele. Měl jsem životní štěstí, že jsem šel na správný večírek. Že jsme se spolu tehdy začali bavit, považuji za osud.

Od začátku jsem věřil, že by David měl být rocková hvězda. Býval sice daleko stydlivější, ale vždy měl neuvěřitelně skvělý hlas a krásnou duši. A dokáže psát písničky o těžkých věcech, které prožívá, což může dodat odvahu velkému množství lidí. Jsem na něj i na ostatní kluky z kapely pyšný.

Už to budou dva roky od doby, kdy jste vydali druhé album Go Farther in Lightness. Pracujete už na dalším?

Ano. Nahrávat budeme v Londýně. Doufáme, že se do studia dostaneme po skončení turné. Detaily si nechám jako překvapení, ale už se na nahrávání těšíme. Naši fanoušci jsou úžasní a chodí na koncerty, i když už jim dva roky hrajeme stejné písničky. Vždy je však zábavnější přijít s něčím novým.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám