Hlavní obsah
Michal Kocourek slaví dvacet let Divadla Kalich. Foto: Petr Hloušek, Právo

Divadelní producent Michal Kocourek: Toužím po radosti a spokojenosti diváků

Jako kluk točil jeden film za druhým, ale herecká kariéra ho nelákala. Přesto herectví vystudoval na Pražské konzervatoři a poté dva roky hrál v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha. Dnes je Michal Kocourek producentem čtyř pražských divadel, z nichž Kalich slaví letos dvacet let úspěšné existence.

Michal Kocourek slaví dvacet let Divadla Kalich. Foto: Petr Hloušek, Právo
Divadelní producent Michal Kocourek: Toužím po radosti a spokojenosti diváků

Jak se z herce stane producent?

Ono to vzniklo už na konzervatoři, kam jsem šel tak trochu proti své vůli a kde mě to moc nebavilo. Tak jsem na divadlo pokukoval z druhé strany. Své první divadlo jsem založil v roce 1986, v roce 1989 se rozrostlo na syntézu pantomimy, hudebního a černého divadla, stál jsem u zrodu divadélka Albatros, Divadla v Celetné i Divadla v Rytířské a Divadla Palace, kde hrajeme dodnes. Začátkem 90. let jsem spoluzaložil agenturu Interkoncerts a podnikal i v jiných sférách než divadelních. V roce 1997 přišel Janek Ledecký s muzikálem Hamlet, pro který jsme hledali prostor, až jsme ho našli v Jungmannově ulici a z ničeho tam vybudovali Divadlo Kalich. Otevírali jsme Hamletem 1. listopadu 1999, což byl v době, kdy porevoluční muzikálový boom opadal, obrovský risk.

Nicméně letos slavíte dvacet let existence. A nezůstalo jen u muzikálu...

Už během prvního roku v Kalichu jsem začal uvažovat o činohrách a do toho přišel s nabídkou Pavel Zedníček s Janou Paulovou, kteří Kalichu zůstali věrní a dnes jsou něco jako naše rodinné stříbro. Repertoár se tvořil postupně, ten současný je velmi široký a různorodý, od komedií přes muzikál až po vážnější tituly, jako je třeba Podivný případ se psem s Janem Cinou, Božská Sarah s Ivou Janžurovou anebo Felliniho Silnice, kterou právě zkoušíme s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem.

Jak se provozuje divadlo bez jakýchkoli dotací?

Občas velmi obtížně, ale o to větší radost je z úspěchů a vstřícných diváckých ohlasů. Rád cituji svého oblíbeného Coelha, že když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys toho dosáhl. A my jsme to divadlo opravdu chtěli. Molièrův Lakomec s Pavlem Zedníčkem v titulní roli, premiérovaný v listopadu k našemu výročí, je naší šedesátou premiérou a troufám si říct, že jsme za tu dobu neudělali žádný zásadní omyl, který bychom museli stáhnout. Ne vždy to byla procházka růžovým sadem, ale naštěstí nás to stále baví.

Kalich nemá stálý soubor, ale hrají tu přední herci. Jak se vám daří je sehnat?

Už v Hamletovi jsme měli prvotřídní obsazení a na našich činohrách se nám od začátku daří spolupracovat s největšími hereckými jmény. V muzikálech jsme už před lety vsadili na mladé talenty a dnes z nich jsou hvězdy jako Honza Kříž. Energie mladé party je velkou devízou našich muzikálů. Všichni herci i režiséři berou práci v Kalichu velmi vážně, není to pro ně jen nějaký kšeft. Divadlu dáváme společně velkou lásku, hodně spolu o něm mluvíme a každý má k němu svůj vztah.

Michal Kocourek slaví dvacet let Divadla Kalich.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Co musí mít herec, aby mohl hrát v Kalichu?

Pro mě je v první řadě zásadní, jestli je to fajn člověk. Kromě toho samozřejmě musí být skvělý herec, zpěvák nebo tanečník. Potřebuji u něho cítit symbiózu s naším divadlem, musí mu na něm záležet. Nejdůležitější je pro mě oboustranné partnerství a férový vztah.

Jaké publikum Kalich oslovuje?

Za dvacet let jsme získali široké divácké spektrum. Divadlem projde za rok na sto třicet tisíc lidí, kteří netvoří jednu cílovou skupinu, na různé tituly chodí různí lidé, někdo se chce hlavně pobavit, jiný i více zahloubat.

Kalich nehraje jen pro Pražany. Jak často a kam za diváky jezdíte?

Loni jsme odehráli včetně zájezdů téměř šest set představení za deset měsíců. Hrajeme i o víkendech, v sobotu většinou dvě představení. A v průměru máme třicet zájezdů měsíčně, jezdíme od Bratislavy po Aš a od Českých Budějovic po Liberec. Všude se setkáváme s krásným přijetím a všem objednávkám zdaleka nestíháme vyhovět.

V létě jste otevřeli letní scénu pod Žižkovskou věží. Je to další splněný sen?

Představu o letní scéně jsem měl už léta. Když jsme ji letos otvírali, měl jsem obavu, jak to dopadne, ale realita předčila mé plány i sny. Podle ohlasů se tam diváci i herci cítili dobře a z toho mám největší radost. Už jsme pustili do prodeje sezonu 2020.

Jak byste popsal pozici Kalichu na mapě pražské divadelní scény?

Myslím, že je to divadlo pro všechny, kde si každý najde svou inscenaci, od dětí po dospělé. Moje touha je, aby lidé z Kalichu neodcházeli nikdy zklamaní, ale odnášeli si zážitek. Netoužím po cenách a vyznamenáních, ale po radosti a spokojenosti diváků.

Máte po dvaceti letech existence divadla pocit, že se vám splnily vaše představy a sny?

Nikdy jsem nebyl kalkulátor, který jde do věcí s jasnou představou, takže na to nedovedu dost dobře odpovědět. Chtěl jsem a chci stále, abychom z toho, že děláme divadlo, měli všichni radost, na jevišti i v hledišti, a to se myslím v Kalichu daří. Ale pořád máme ještě velkou cestu před sebou. Získat kredit je snazší než si ho udržet. V dnešní konkurenci to platí dvojnásob.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků