Hlavní obsah
Při zkoušce s orchestrem v ND Foto: Serghei Gherciu

Dirigent baletu ND Václav Zahradník: Klasika, Arakain i death metal

Má stejné jméno jako jeho otec. Má také stejnou profesi. Srovnání se nevyhne, ale vůbec mu to nevadí. Václav Zahradník ml. je dirigent, stejně jako byl jeho táta Václav Zahradník. „K tátovi se hrdě hlásím a mám radost, když na něj lidé vzpomínají,” říká dirigent baletu Národního divadla Václav Zahradník ml.

Při zkoušce s orchestrem v ND Foto: Serghei Gherciu
Dirigent baletu ND Václav Zahradník: Klasika, Arakain i death metal

Jeho otec Václav Zahradník byl úspěšným hudebním skladatelem a dirigentem. Právě on složil hudbu k filmovým hitům režisérky Aleny Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku, nebo S tebou mě baví svět, včetně hitu Sladké mámení. Jeho syn na něj často vzpomíná a vůbec ho neotravuje, když ho s ním lidé srovnávají.

Vážně vám to nevadí?

„Už to bude 19 let, kdy zemřel. Nebylo mu ani šedesát... Otec mě měl v 36 letech, ten vrchol jeho slávy jsem tedy buď vůbec nezažil, nebo jen jako malé dítě. Některé věci mám zprostředkované. Ale dobře jsem vnímal, když jsem jako malý kluk sledoval televizi, která byla jen jedna, tak tam většinou vystupoval můj otec. S tím byla spojená jeho největší sláva.

Václav Zahradník ml.

Foto: Serghei Gherciu

Ale on byl také fantastický autor hudby, skladatel, aranžér. Mám velkou radost, že jeho práce žije dál, jeho písně se stále hrají a lidé na něj vzpomínají. Takže já se k tomu hrdě hlásím a mám z toho radost.

Přijde mi, že jste tátovi trochu podobný.

Já moc ne, ale můj syn ano. Řeknu vám rodinnou perličku. V rodině jsou Václavové Zahradníkové už čtyři. Můj děda, táta, já a teď malý Vašík. Tohle je můj syn (ukazuje mi fotku). Teď je mu dvacet měsíců a má i tu přehazovačku a kudrlinky, jako měl můj otec. Byl jsem u jeho porodu a řeknu vám, že když mi ho dali do ruky, měl jsem sto chutí říct: ahoj tati (směje se).

Václav Zahradník nejml.

Foto: archiv Václava Zahradníka ml.

Po tátovi jdete v hudebních stopách, i když on měl pop a vy vážnou hudbu. Jste dirigent a korepetitor baletu ND.

Asi těžko najdete konzervativnějšího člověka, než jsem já. Mám rád tradice, výtvarné umění, architekturu a zajímám se o historii. Vezměte si například Svěcení jara. To je věc, kterou Stravinskij napsal tuším v roce 1912, přes sto let stará věc, která je dodnes moderní a dá se s ní pracovat.

Rád využívám možnosti hledat v materiálu, který dostanu zadaný, určité kvality, které bych potom mohl zhodnotit v představeních. Už přes dvacet let působím také jako korepetitor v baletu, má žena je baletka, takže dobře znám terminologii a proces nastudování. Dokážu myslet i na provoz v součinnosti souborů. Takže věřím, že to může být zajímavé nejen pro mě, ale snažím se, aby to bylo zajímavé i pro kolegy v orchestru, a všichni společně se snažíme, aby to bylo zajímavé i pro publikum.

Narozdíl od „normálního“ dirigenta, vy jako dirigent baletu musíte kontrolovat také součinnost orchestru s jevištěm.

To, o čem mluvíte, je otázka řemesla a zvyku. Pokud balet spolupracuje s orchestrem, je dirigent vlastně jediný člověk, který předává orchestru informace o tom, co se děje na jevišti. Protože při opeře slyší, co doprovázejí. Při baletu nevidí, ani neslyší nic a nikoho. Mám vždycky velikou radost, když se někdo z kolegů z orchestru přijde podívat na generálku, nebo představení. Protože to najednou fyzicky vidí a třeba řekne: Á, konečně jsem to viděl a už vím, proč tady v tom místě čekáme jako blbci (směje se).

Václav Zahradník

Foto: ČTK

Musíte být ta klidná síla...

V divadle je důležité nebýt nervózní. To si mohou dovolit sólisté, režiséři i někteří interpreti. Ale myslím si, že si to nemohou dovolit operní, divadelní, nebo baletní dirigenti osobně při výkonu jako takovém. Musíte být ten jednotící prvek.

Četla jsem vyjádření některých baletních hvězd, které působí ve světě, že s nimi jako dirigent souzníte. Ne všude to tak prý je.

Pravda je, že si nejsem stoprocentně jistý, že to je vždycky dobře. Někdy mám dokonce pocit, a už se mi to i stalo, že jsem se snažil takhle pomáhat, až jsem škodil.

Mám kolegu Sergeje Poluektova, jsme dva specialisté v ND. Myslím, že naše dvojpozice pianistů/dirigentů je trochu unikátní. Jsme součástí inscenačního týmu od prvního kroku. Když vytváříme novou inscenaci, která je originální pro ND, byť se jedná o klasický titul v nové verzi, tak my jsme ti první, kdo s choreografem, nebo režisérem, řeší posloupnost čísel, která čísla vypustíme, které takty a kterou hudbu si necháme do rezervy. Jsme vlastně trošku i spoludramaturgové představení.

Při zkoušce s orchestrem máme tu finální fázi už na začátku trochu v hlavě. A v tom je náš náskok. Má to výhodu v tom, že víme, kdy, co přijde, třeba velká zvedačka, a kdy se tedy na ni trochu připravit. Můžeme i trochu změnit dynamiku a v tom myslím, že může být náš největší přínos.

Václav Zahradník ml.

Foto: archív Václava Zahradníka ml.

Dirigenti velkých jmen k tomu přistupují jako k dílu takovému. V mnoha případech při praví základ hudby daleko lip než my. Zase na druhou stranu ne vždycky se musí sejít s baletem. A pak musí narychlo během posledních pár zkoušek řešit věci, které jsou limitní. My jsme na to tady zvyklí a nemáme s tím problém. Když znáte dobře choreografii, je to, jako když znáte dobře text nějaké árie.

Vaše žena je baletka. Co říkáte její profesi, kterou doprovázíte od dirigentského pultíku?

Je to nesmírně náročná práce. Podle mě si nikdo nedokáže představit, co ti lidé musí prodělat. Za tak krátkou koncentrovanou dobu, která je této profesi vyměřená. Zjišťoval jsem od své ženy, v čem je to tajemství, že tanečníci svou profesi tak milují, když je to taková dřina, a nikdy jsem na to úplně nepřišel. Asi musí být člověk trochu masochista. Protože je to o tom, nemít žádný osobní život, žít v hodně velkém stresu a drilu, pod neustálým tlakem.

Říkáte, že jste konzervativní, ale jak se s tím slučuje vaše hraní s kapelou Arakain a obliba death metalu? To je sakra jinde než Čajkovskij!

Death metal byl v době, kdy jsem se hledal. To bylo na konzervatoři, kde jsem studoval klavír. Aby bylo mezi námi jasno, já nejsem moc dobrý klavírista. Moje nechuť k tomu, že bych měl cvičit, se nedá ani slovy popsat. Absolventským koncertem jsem uzavřel konzervatoř, klavír i death metal.

Arakaini byli úplně jiní. Je stále populární, když orchestr doprovází rockovou nebo metalovou skupinu. Hned tak to asi neodezní. Dnes se i filmy doprovázejí živým symfonickým orchestrem. Tehdy jsem se podílel na produkci i na dramaturgii koncertu. Na večerním představení jsem měl smoking a odpoledne si vzal bílé sako. Tím jsem se trochu vžil do kůže svého táty.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků