Hlavní obsah
Mluvčí úřadu Radek Tulis představuje knihu, kterou si vzhledem k velikosti a váze rozhodně nikdo nevezme do postele. Foto: PRÁVO – Jana Pechová

Originální partitura nejznámějšího Beethovenova díla 9. symfonie se závěrečnou Ódou na radost na text básníka Friedricha Schillera bude v neděli při slavnostním uvedení oficiálně zahrnuta do "Paměti světa" Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO).

Mluvčí úřadu Radek Tulis představuje knihu, kterou si vzhledem k velikosti a váze rozhodně nikdo nevezme do postele. Foto: PRÁVO – Jana Pechová
Devátá v Paměti světa

Téměř 200 stránek rukopisu je považováno za snad největší poklad hudebního oddělení Státní knihovny v Berlíně, kde jsou mimo jiné uchovávány i slavné originály děl Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Mozarta a Felixe Mendelssohna- Bartholdyho. Partitura 9. symfonie, tak jak ji Beethoven zapsal v letech 1822 až 1824, se nachází v knihovně na třídě Unter den Linden. Jen dva listy ze druhé věty jsou uloženy v bonnském Beethovenově domě a tři stránky z finále v Národní knihovně v Paříži. Protože ale rozhodně nešlo o čistopis a rukopisný záznam partitury a je kvůli nesčetným škrtům, výmazům a přepisům jen stěží čitelný, musel být odborně překopírován.

Význam díla

Ředitel knihovny Graham Jefcoate míní, že tento rukopis je mimořádný klenot: žádné jiné symfonické dílo prý totiž nemělo tak široký účinek jako opus 125 d- moll Ludwiga van Beethovena. Dílo zaznívá při významných událostech, jako jsou olympijské hry a hrána byla také při sjednocení Německa.

Když byla tato Beethovenova skladba 7. května 1824 poprvé uvedena ve vídeňském Kärtnertortheater, stál tehdy 53letý mistr s originálem v ruce po dirigentově boku a udával takt. Jeden z posluchačů později vyprávěl, jak skladatel, který už trpěl horšící se nedoslýchavostí, teprve po chvíli zaznamenal závěrečný potlesk a "nanejvýš nemotorně" za něj poděkoval.

Osudy rukopisu

Po Beethovenově smrti v roce 1827 se rukopis deváté symfonie dostal do rukou skladatelova životopisce Antona Schindlera a v roce 1846 - nejprve jen ve výňatcích - do berlínské Královské knihovny, která se dárci odvděčila rentou. Poté, co v roce 1901 předal vídeňský nakladatelský dům Artaria knihovně i finální větu symfonie, byl originál symfonie z valné části znovu kompletní.

Na ochranu před válečnými zmatky uschovala Pruská státní knihovna v roce 1941 rukopis Beethovenovy symfonie rozdělený na tři části na různých místech mimo Berlín, aby tak co možná nejvíce snížila riziko jeho úplné ztráty. Teprve v roce 1967, po odyseji mezi pomořanským Altmarrinem a univerzitním městem Tübingenem, se ústřední části symfonie dostaly k Nadaci pruského kulturního dědictví v tehdejším západním Berlíně. Ještě téhož roku pak předala polská vláda tehdejší NDR chybějící zbytek - Beethovenova Devátá se tedy ocitla zase alespoň v jednom městě.

Sjednocení Německa sjednotilo i rukopis

Pořád ještě byl ovšem rukopis uchováván v rozdělených částech Berlína - Devátá byla přitom "rozdělena" právě v oné pasáži závěrečné věty, v níž Beethoven stvrzuje celosvětovou radost a bratrství. A proto snad celá ta anabáze ani nemohla skončit jinak, než jak se završila: krátce po pádu berlínské zdi koncem roku 1989 přispěchal do Berlína Leonard Bernstein, aby tam ve Státní opeře dirigoval uvedení Beethovenovy 9. symfonie.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků