Hlavní obsah

Collete Lyonsová a Paul Vlitos, alias Ellery Lloyd: Chtěli jsme napsat satiru, je to thriller

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pod pseudonymem Ellery Lloyd píší manželé Collete Lyonsová a Paul Vlitos. Jejich první společná kniha je napínavý thriller Není jako ty. Pojednává o ambiciózní influencerce, která na Instagramu působí jako @mamabezobalu a sledují ji tisíce fanoušků. Její úspěch ovšem ohrozí bezpečí její rodiny.

Foto: Alicia Clarke

Collete Lyonsová a Paul Vlitos, tedy Ellery Lloyd

Článek

Při čtení knihy jsem hodně myslela na to, jak ji asi vnímají čtenářky, které sdílí fotografie svých dětí na sociálních sítích.

Lyonsová: Možná je může přimět k zamyšlení, to by bylo dobře.

Co vám vnuklo myšlenku, že byste mohli napsat knihu, jejíž děj se bude točit kolem Instagramu a světa influencerů?

Lyonsová: Narodilo se nám dítě. Naše miminko moc nespalo, já byla proto pořád vzhůru a začala trávit čas na Instagramu, kterému jsem dřív téměř nevěnovala pozornost. A protože se zdá, že algoritmy, které Instagram používá, vědí zcela přesně, v jaké životní fázi se nacházíte, pořád mi nabízel, že bych možná ráda sledovala účty, které vedly profesionální influencerky zaměřující se na rodičovství. Několik jsem jich doopravdy začala sledovat. To mě nasměrovalo. S Paulem jsme vždy mluvili o tom, že bychom spolu rádi napsali román. Paul už několik knih vydal a já jsem novinářka, takže také píšu, i když jsem nikdy předtím nepsala beletrii.

Vlitos: Ale zároveň Colette vždy měla skvělé nápady na různá prostředí, do nichž by se dal zasadit příběh. Vždy jsme je spolu rádi probírali.

Lyonsová: Nikdy jsem se nedokázala posadit na zadek a začít psát. Jakmile jsme se ale přenesli přes náročné rané fáze rodičovství, zdálo se nám to jako pravý čas to zkusit. A protože jsem sledovala všechny ty maminky, které svůj svět sdílely online, napadlo mě, že by to mohlo být zajímavé téma. Na začátku jsme neplánovali, že vznikne thriller, ale čím víc jsme o tom přemýšleli, tím víc se nám to zdálo jako vhodný žánr.

Na jaký žánr jste pomýšleli původně?

Vlitos: Spíš třeba na satirickou komedii. Zdálo se, že pro humor je v tomto světě námětů dost.

Lyonsová: Nicméně když jsme začali psát, bylo čím dál jasnější, že máme před očima něco velmi temného, co stojí za prozkoumání. Kromě hlavních protagonistů, manželského páru, se nám začal formovat třetí hlas, bezejmenná stalkerka. A s ní se vynořovaly i její zvrácené plány.

Vlitos: Mně na tom přišla zajímavá jedna věc. Colette pracovala jako novinářka a měla velmi dobrou možnost poznat, jak funguje svět ovlivňování skrz sociální sítě z druhé strany. A přesto jsem viděl, že vůči tomu není zcela imunní.

V jakém smyslu?

Lyonsová: Je to tak. Naše hlavní hrdinka se na sociálních sítí dělá záměrně trochu míň v pohodě, než je. Její život je v podstatě dokonalý, ale aby se s ní mohli její sledující ztotožnit, musí mít problémy. Obecně se má za to, že svět sociálních sítí funguje přesně opačně, že na nich ukazujete jen to dobré a snažíte se, aby váš život zvenčí vypadal dokonale. Mě lákalo to otočit a vytvořit postavu Emmy, která vlastně život zvládá dost dobře, ale aby zaujala followery, předstírá, že to tak není.

Vysvětlím proč to říkám. I když britské influencerky rády připouští, že nemají vše pod kontrolou, a ukazují, že mají také občas od dětí poblinkané oblečení, pořád se díváte na upravený obraz. To, co vidíte, není realita. Podle mě není zdravé takové obrazy sledovat a porovnávat se s nimi. Zajímavé na tom je, že i když jste si vědomi, že se koukáte na představení svého druhu, náš mozek ho v určité rovině pořád přijímá, jako by to bylo něco opravdového. Obrazy, které vidíte, překonají vaše obranné mechanismy, vyhnou se zdravému úsudku a uloží se do podvědomí.

Na Instagramu o sobě lidé prozradí, často nechtěně, mnoho. Je pravda, že to může být dobrý základ pro kriminální zápletku.

Vlitos: Když se podíváte na účty profesionálních influencerů, kousek po kousku můžete dát dohromady velké množství informací o jejich životě, i když se snaží si své soukromí chránit. A to je děsivé, i pokud jde o dospělé lidi, natož, když jsou součástí rovnice děti. To se nám zdálo jako zajímavý motiv.

Ačkoli se jedná o detektivní příběh, jsou v něm i momenty, kdy se čtenář může zasmát.

Lyonsová: To pro nás bylo hodně důležité. Nechtěli jsme, aby naše kniha byla jenom temná, máme rádi, když se atmosféra střídá. I když jsme se snažili vytvořit postavy, které budou vzbuzovat silné emoce, a většina z nich se dopustí nepěkných činů, chtěli jsme, aby si čtenáři čas, kteří s nimi stráví, užili. Aby to byla zábava.

Vlitos: Jsem rád, že říkáte, že se vám něco zdálo vtipné. Mám pocit, že velká část čtenářů tenhle aspekt úplně nevnímala. Nemyslím si, že by humorné momenty zaznamenali třeba i američtí čtenáři. Nikdo z nich to v recenzích nezmiňoval.

Lyonsová: Ale jo, někteří nás obhajovali a ten satirický rozměr tam našli.

Co bylo na zpracování vámi zvoleného tématu nejtěžší?

Lyonsová: Víme, že být influencer není vždy snadná práce. Úspěch v tomto odvětví nezískáte náhodou. Chtěli jsme, aby bylo zřejmé, že jsme si toho vědomi. A aniž bych prozradila čtenářům zápletku, řeknu, že sociálním sítím přiznáváme i kladný potenciál. V příběhu sehraje online komunita ve správný čas důležitou roli.

Vlitos: Prodali jsme práva na filmové zpracování a jsme zvědaví, jak dopadne. Velkou část příběhu totiž tvoří lidé, kteří se dívají do telefonu. Jak něco takového natočíte dynamicky? I v knize to byla docela výzva. Původně jsme v ní měli víc textů z instagramových příspěvků, ale nakonec z toho byly nudné momenty. A mimochodem je skoro nemožné ty texty napodobovat, protože tihle lidé mají opravdu svůj vlastní jazyk.

V knize je zmíněna řada známých obchodních značek. Dostali jste za jejich uvedení zaplaceno, tak jako by se to dělo v případě instagramových influencerů?

Vlitos: Ne, to bohužel ne, ani jsme nedostali nic zadarmo. Naopak nám naši právníci poradili některé značky vyškrtnout. Ale bylo by fajn, kdyby v knihách mohl figurovat product placement, jako třeba ve filmech o Jamesi Bondovi.

Jak funguje vaše spolupráce?

Lyonsová: Napsali jsme první část jen s přibližnou představou o tom, jak skončí. Pak jsme si ji znovu přečetli a pečlivě naplánovali zbytek. V tomhle případě jsem byla já Emmy a Paul její manžel. A také psal pohled stalkerky. Díky tomu systému, kdy na začátku máme jen přibližný plán a dost velkou svobodu a poté přesně víme, kam směřujeme, není pro nedorozumění prostor.

Vlitos: Určité napětí pramenilo z jediné věci. Colette má skvělý smysl pro zápletky a je odhodlaná přijít s originálním úhlem pohledu. Z toho ale pramení i fakt, že přichází s novými nápady i poté, co už mám napsanou svou část. Někdy ji musím krotit. Ale nakonec většinou pomalu přijdu všem jejím nápadům na chuť a přijmu je.

Lyonsová: Tohle jsem se naučila jako novinářka. Pracovala jsem většinou v měsíčních periodikách, kde se témata plánují dost dopředu. Zároveň víte, že o podobném tématu může do doby, kdy článek vyjde, psát i kdokoli jiný. A proto musíte předjímat, jakou optikou se asi budou dívat ostatní, a zamýšlet se, co lze udělat jinak, aby to bylo pořád zajímavé, až to vyjde.

Svět Instagramu často žije poměrně vyhrocenými reakcemi. Promítlo se to nějak i v odezvě na vaši knihu?

Lyonsová: V Americe se dostala do měsíčního předplatitelského programu Book of the Month, v jehož rámci asi třicet tisíc čtenářů knihu dostalo měsíc před oficiálním vydáním. To byla velmi zajímavá zkušenost, protože ji velké množství lidí začalo číst ve stejný den. My nejsme Stephen King, v našem světě je něco takového opravdu výjimečné. Mnoho lidí mělo velmi silné reakce na postavu Emmy. Byla tam láska i nenávist, a dost se diskutovalo.

Lidé nás označovali v příspěvcích, v nichž popisovali, co cítí. Jenže nemluvili o mně, ale o Emmy. Je fiktivní postava, já ji jen napsala, nevzešla z mé zkušenosti. A já si přesto díky tomu uvědomila, že kdyby se o mně na internetu tolik mluvilo, absolutně bych nebyla schopná se s tím vyrovnat. Ukázalo mi to, že musíte být dost silná osobnost, abyste tohle zvládli.

Influenceři se s tím přitom setkávají denně. A vlastně jsem ráda, že to nebyl začátek série. Naše další společná kniha, která už nyní v angličtině vychází a doufáme, že se dostane i na český trh, je úplně jiná. Díky tomu nás zpětná vazba nemohla tolik ovlivnit a bylo fascinující ji jen pozorovat.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám