Hlavní obsah
Skupina Chinaski hraje od loňska v nové sestavě. Zleva Tomi Okres, Lukáš Pavlík, Michal Malátný, Jan Steinsdörfer a František Táborský. Foto: Lucie Levá

Chinaski: Většinu písniček jsme vymysleli v šatnách

Chinaski nazvali své jedenácté album prostě 11. Přitom je to kolekce zásadní, neboť je první natočená v nové sestavě. Vyšla 4. října, exkluzivně ji ale předtím obdrželi návštěvníci koncertních křtů v pražském Lucerna Music Baru a v pátek také v brněnském klubu Sono. Velké halové turné k ní kapela chystá na příští rok.

Skupina Chinaski hraje od loňska v nové sestavě. Zleva Tomi Okres, Lukáš Pavlík, Michal Malátný, Jan Steinsdörfer a František Táborský. Foto: Lucie Levá
Chinaski: Většinu písniček jsme vymysleli v šatnách

Michal Malátný (zpěv, kytara), František Táborský (kytara), Tomi Okres (baskytara), Jan Steinsdörfer (klávesy) a Lukáš Pavlík (bicí) jsou spolu jako Chinaski od začátku loňského roku.

Desku natáčeli v Praze, Mikulově, Mnichově a Londýně. Občas využili producentských zkušeností Němce Reinholda Macka (pracoval s Queen či Davidem Bowiem), jindy Brita Sachy Skarbeka (James Blunt, Adele, Miley Cyrus), většinou ale spoléhali na sebe. A na albu je to znát. Má navíc trochu jiný sound, než měla ta minulá.

V nové sestavě jste odehráli již na sto třicet koncertů a natočili desku. Jste spokojeni?

Malátný: Ano. Ke změně sestavy došlo proto, že z ní vyprchala společná energie. Já ale znovu zatoužil zažít pocit, kdy parta lidí vnímá hudbu společně, má podobný smysl pro humor, je spolu ráda a baví ji to, co dělá. Byl to velký risk.
My to ale s Frantou zkusili a musím říct, že poslední rok a půl, který jsme s novými členy strávili, byl pro mě krásný. Deska je potvrzením toho, že to mělo smysl. Co jsme chtěli, to zažíváme. Navíc mám pocit, že Chinaski nikdy nezněli naživo lépe.

Nová sestava existuje od začátku roku 2018. Kdy jste začali skládat nové písničky?

Malátný: První koncert jsme měli 2. února 2018 a potom jsme absolvovali turné v klubech. Už v dubnu jsem v šatně po nějakém vystoupení zaznamenal melodie, které se staly základem nových písniček. První, kterou Lukáš a Tomi společně složili, byla Rozměníš všechno… Pamatuju si, že jsem z ní byl tak nadšený, že jsem chtěl jít rovnou do studia a natočit ji, protože mi přišlo, že by to tak mělo být. Náš vydavatel Laco Vajdička nám ale řekl, ať jsme v klidu, a že natáčet půjdeme, až budeme mít písniček víc. A tak jsme po koncertech v šatnách vymýšleli další.

Hraní a skládání v šatnách je pro vás běžné?

Malátný: Ano. Skončí koncert, slezeme z pódia, sejdeme se v šatně a hodinu nebo dvě hrajeme písničky od Olympiku, Johnnyho Cashe a dalších, anebo skládáme vlastní. Baví nás to. Většinu písní na nové album jsme vymysleli v šatnách před koncertem nebo po něm.

Když člověk odehraje 1,5hodinové vystoupení a sleze z pódia, je rozjetý. Je v takovém laufu, že není možné jít spát. Může to přepít na baru, může se vyřádit jinak, a my tu společnou radost přetavili do společného skládání a hraní písní.

Lukáši a Tomi, když jste přišli s první písničkou pro Chinaski, měli jste před tím, než jste ji ostatním představili, trému?

Pavlík: Přišlo to rychle a přirozeně, takže na to nebyl čas. Měli jsme společný oběd, na němž jsme si povídali o tom, jak kapela měla znít, hrát a fungovat. Tenkrát se naše názory ještě trochu lišily, a já si z té schůzky odnesl různé pocity. Po zvukové zkoušce před následujícím koncertem v Karlových Varech jsem vzal kytaru a začal si na ni hrát motiv, který vzešel z těch pocitů. Dělám to často. Když se u mě nahromadí emoce z čehokoli, obvykle je rozmělním v písničkách nebo hudebních nápadech.

V tu chvíli šel kolem Tomi. Zaposlouchal se a řekl mi, že se mu ten nápad líbí. Já tu melodii ani moc nevnímal, ale on mě přiměl, abychom ji dokončili a udělali z ní písničku. Vzal text, který měl od Tomáše Rorečka, začal ho zpívat a následně jsme vznikající skladbu začali natáčet.

Michal ležel v šatně o patro níž a později nám vyprávěl, že si myslel, že je to nějaká hotová písnička, která zní odněkud z rádia. Po koncertě jsme ji s Tomim v šatně fanouškům, kteří za námi přišli, poprvé zahráli. A Michal si ji hned oblíbil.

Františku, vy jste byl dosud hlavní autor písniček Chinaski. Vyhovuje vám, že v kapele začali skládat i noví členové?

Táborský: My se o ty písničky dělili s Michalem. Musím ale říct, že se mi ulevilo. Skladby na předešlou desku jsme s Michalem složili úplně sami a vím, že jsme se pak bavili o tom, že to není dobrý stav. Potřebovali jsme nový impuls a věděli jsme, že nám ho dají noví lidé. Skládání byl jeden z důvodů, proč jsme kapelu obměnili. Noví členové už spoustu písní přinesli, a spoustu ještě přinesou, to jsem si jist.

V nové sestavě jde prý všechno skvěle.

Foto: Lucie Levá

V písni Já a můj kůň jsou názvuky country, což pro Chinaski není typické.

Pavlík: Jednou jsme se i s našimi rodinami sešli u Michala na chatě. A v jednu ráno si někdo všiml, že hoří kompost…

Malátný: Byla to má chyba. Vysypal jsem popel z grilu a chytil od něho celý kompost.

Pavlík: Byl docela velký, takže oheň vypadal nebezpečně. Začali jsme nosit vodu v kýblech a hasit. Zpočátku se nám to moc nedařilo, ale asi za hodinu jsme požár uhasili. Po té dřině jsme uložili manželky k dětem, flákli jsme na gril ještě nějaké maso s tím, že si ho dáme jako odměnu, a já vzal kytaru a ovlivněn tím požárem jsem začal hrát riff, který se stal základem písničky Já a můj kůň.

Malátný: Potom jsme ji hráli asi půl roku po koncertech v šatně pořád dokola, zkoušeli jsme různé texty, až mi došlo, že když už je ta ve stylu country, text by měl být také takový. A napadl mě slogan s Buffalo Billem.

Máte vztah ke country?

Malátný: Když jsem začal hrát na kytaru, první styl bylo country. Jednou týdně jsem chodil na hodiny k jednomu pánovi a na nich jsme hráli bluegrass a country. A vím, že Franta má country také rád.

Pavlík: Náš baskytarista Tomi pochází z Košic. Po jednom koncertě tam nás pozval na soustředění do svého Pubu U kohuta, kde rádi zkoušíme a trávíme čas. Bydleli jsme v hotelu Horse Inn, před kterým je bronzová socha koně. Když jsme se v tom hotelu jednou ráno probudili, Michal mi u té sochy řekl, že po večerním koncertě chodil po Košicích a tam mu došel další obsah textu.

Malátný: Když po koncertě nesedíme v šatně, seberu se a jdu se projít po městě. Úplně nejradši mám okamžik, kdy zabloudím. V Košicích se mi to také stalo, a v tu chvíli mi došlo, o čem ten text bude.

Okres: Jen pro upřesnění. Ten kůň před hotelem Horse Inn je menší kopií koně z pražského Václavského náměstí. Vyjadřuje vztah Košic k Praze, protože mému městu byla Praha vždy bližší než jiná československá města. V Košicích dokonce byla část, které se říkalo Malá Praha.

Je písnička Kapradí ekologická?

Malátný: Nebyla tak myšlená, i když mi bylo jasné, že ji tak mnozí budou brát. Slova: Zachraňte aspoň kapradí, pro ty, co nás tu nahradí – nosím v hlavě osm let, možná déle. Není to ale můj enviromentální zásek. Je to jen povzdech nad tím, že naše děti a vnoučata budou asi mít svět jiný než my.

Nedávno jsem se dočetl, že do dvaceti let zmizí smrkové lesy. Já přitom strávil velkou část dětství u babičky v Krkonoších a smrkový les s mechem je prostředí, které jsem vždycky miloval a miluju pořád. Jak ale říkám, ta písnička je jen povzdech, protože je mi to líto.

V duetu Dokonalá chvíle zpívá herečka Jitka Čvančarová. Proč jste ji oslovili?

Malátný: V divadle La Fabrika hrajeme s Jitkou představení Kleopatra, které nám takříkajíc na tělo napsal Petr Kolečko. Ona hraje Kleopatru a já její tři zásadní muže. Ta písnička je součást představení, je to duet Marka Antonia s Kleopatrou.

Kluci z kapely na představení byli a píseň se jim líbila. Řekli mi, abych ji dodělal, protože pro potřeby inscenace má asi jen minutu. Dopsal jsem sloky, a nakonec jsme se rozhodli ji nahrát. Jitka řekla, že zpívat na našem albu pro ni bude velká čest, a ve studiu svůj part vystřihla neuvěřitelně skvěle.

Dva texty na desku napsal Slovák Vlado Krausz. Psal je v češtině?

Okres: Spolupracuju s ním v rámci několika projektů již řadu let. Hledal jsem jednou jeden starý text, který mi před lety napsal. Nepamatoval jsem si, jak se jmenuje, a když jsem mu odrecitoval dva verše, které jsem si uchoval v hlavě, neidentifikoval ho ani on. Poslal mi tedy své texty z let 2004 a 2005, které byly volné. Bylo jich asi třicet. Ten, který jsem hledal, mezi nimi nebyl, ale byly tam Schody. Podíval jsem se na ně a za tři minuty jsem k tomu textu složil hudební základ.

Potom jsme hráli na jednom zámku na Moravě. Sešli jsme se tam dříve a já Michalovi řekl, že mám nápad, který nejsem schopen dostat hlavy. Zahrál jsem mu ho i s textem, jemu se to líbilo, hráli jsme to pak v šatně pořád dokola a on se rozhodl text přebásnit do češtiny.

Druhý Krauszův text na našem albu je k duetu s IMT Smile nazvaném Osud. Vyšel na desce IMT Smile, ale domluvili jsme se, že ho vydáme i na naší.

Proč jste turné k albu naplánovali až na příští podzim?

Malátný: Příští rok na podzim to bude pětadvacet let, co vystupujeme pod názvem Chinaski. Řekli jsme si, že velké turné spojíme s tím výročím. V posledních měsících jsme byli velmi aktivní a hodně jsme hráli. Teď chceme nechat lidi od sebe trochu odpočinout, v první polovině příštího roku budeme hrát hlavně na Slovensku a na podzim vyjdeme na velké turné. Vyjde i kniha, kterou se mnou už rok připravuje fotograf Tomáš Beran. A kromě toho mi bude příští rok padesát, tak se všechna ta výročí spojí.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků