Hlavní obsah

Bubeník Martin Škaroupka: Mám blízko ke klasice

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Metalový festival Brutal Assault se letos do 13. srpna koná v pevnosti Josefov po pětadvacáté. Vystoupí na něm i angličtí Cradle of Filth, jejichž bubeníkem je od roku 2006 Čech Martin Škaroupka.

Foto: Annie Atlasman

Bubeník Martin Škaroupka (třetí zprava) je jedním ze dvou Čechů v sestavě britské kapely.

Článek

Po protipandemických opatřeních se nemohu nezeptat, jak se těšíte na vystoupení na Brutal Assualtu, protože evropské turné vás čeká až v říjnu a americké bylo loni v říjnu a nová deska vyšla až v jeho průběhu.

Je pravda, že naše aktuální album Existence Is Futile vyšlo v průběhu našeho říjnového amerického turné, ale začátkem května tohoto roku se nám podařilo do Spojených států znovu vrátit a až do poloviny června jsme měli možnost naše album důkladněji propagovat. Kvůli protipandemickým opatřením jsme se v loňském roce nemohli podívat do Kanady, což se tentokrát konečně podařilo.

Na festival Brutal Assault se moc těšíme, jelikož je to jeden z našich oblíbených festivalů, kde jsme v minulosti už několikrát vystoupili.

Co pro vás tento znamená?

Pro mě osobně znamená hraní na festivalu především hodně vzpomínek. Poprvé jsem na Brutal Assaultu vystoupil s jednou kapelou jako šestnáctiletý už v roce 1997. V tom roce se jednalo o druhý ročník, a i když to v té době nebyl tak obrovský festival, pro mě osobně to byl už tenkrát velký zážitek. Už tehdy se dalo vypozorovat, že festival má neopakovatelnou atmosféru a obrovský potenciál.

Jsem rád, že máme v České republice tak velký a úspěšný festival, který se dá naprosto jednoznačně srovnat s velkými metalovými akcemi v zahraničí a dělá naší zemi dobré jméno. Vždy se na něj rád vracím. Letos to bude obzvlášť speciální, protože hrajeme ve stejný den jako legendární Mercyful Fate. King Diamond je pro mě už od dětství jeden z hudebních vzorů a jsem velký fanoušek jak jeho sólové tvorby, tak právě zmíněných Mercyful Fate.

Nakolik se soustředíte na písně z loňské desky Existence Is Futile?

Během festivalových vystoupení obyčejně hrajeme tři písně z naší nové desky a na našich vlastních koncertech většinou o pár víc. V Josefově určitě zazní i hodně starších písní.

Z desky jsou cítit strach a obavy z hrůz, zmiňuje smrt, umírání i utrpení. Ovlivnila to nějak pandemie?

Abych řekl pravdu, jediná věc, kterou pandemie ovlivnila, byl termín vydání alba. Hudba i texty byly napsané před vypuknutím pandemie a já měl natočené bicí party také před pandemií. Musím ale uznat, že natáčení bicích proběhlo takzvaně za pět minut dvanáct. Den po mém příletu domů z anglického studia se všechno zavřelo a já pak dodělával klávesové party doma a pracoval se zbytkem kapely na dálku po internetu.

Na albu se objevila hráčka na klávesy Anabelle Iratni. Pokračujete v příklonu k většímu využití klávesových ploch a doprovodů?

Přiznám se, že za větší využití klávesových ploch na posledních čtyřech studiových albech můžu hlavně já, protože jsem složil a nahrál všechny klávesové party na těchto albech. Jelikož drtivá část alba Existence Is Futile byla složena již před příchodem Anabelle, dostala šanci složit alespoň instrumentální písně a obohatit svými nápady pár dalších. Vše podstatné už ale bylo složeno a připraveno na natáčení.

Nikdo z nás prozatím nedokáže odhadnout, jak bude naše další studiové album znít, protože jsme teprve nedávno začali pracovat na prvních demoverzích. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby klávesové nástroje zůstaly i nadále pevnou součástí Cradle Of Filth.

U předchozí desky byl zase použit sbor. Nakolik vás ovlivňuje symfonická a vážná hudba, byť jste na tvrdosti neubrali?

Sbor na album Cryptoriana jsme natáčeli v České republice a byla to pro mě osobně vynikající zkušenost. Už když jsem pracoval na demoverzích, věděl jsem, že by bylo skvělé zakomponovat do hudby i živý sbor. Natočil jsem proto demoverze jednotlivých partů a dál pracoval na jejich zlepšení se sbormistrem. S výsledkem jsme byli velmi spokojeni a nahrávání jsme si moc užili.

Už za studentských let na brněnské konzervatoři jsem měl ke klasické hudbě velmi blízko. Klasiku poslouchám téměř každý den a náš zpěvák Dani Filth je velkým fanouškem filmové hudby. Takže když jsme na turné, v naší šatně můžete zaslechnout symfonickou hudbu denně.

Zvažujete i možnost využít na nějakém koncertu nebo při nahrávání orchestr?

Jednou jsme již nabídku na koncertní spolupráci s orchestrem dostali, ale z určitých důvodů to nevyšlo. Bylo by skvělé, kdyby se nám jednou něco podobného podařilo, pro mě osobně by to byl jeden z dalších splněných snů. Co se týká studiové práce, Cradle of Filth už v minulosti spolupracovali s orchestrem na albu Damnation and a Day.

Sami se často bráníte stylovým škatulkám, já bych tu přesto jednu měl. Nová deska mi místy připadá vysloveně artrocková.

Přirovnání k art rocku slyším poprvé, ale děkuji za ně. Nejen já jsem v naší kapele obrovský fanoušek art rocku, zejména kapely Yes, Rush nebo Pink Floyd jsou mé srdcové záležitosti. Zajímavé je, že se už několik lidí zmínilo o art rocku ve spojení s mou kapelou Inner Fear, se kterou jsme právě vydali nové album Cazilia. Takže zřejmě je můj skladatelský rukopis podvědomě ovlivněný právě i art rockem.

V Cradle of Filth jste dva Češi. Myslíte, že to ovlivňuje jejich zvuk a pojetí?

Každý člen kapely ovlivňuje její výsledný zvuk, navíc pokud se podílí na tvorbě kapely i skladatelsky… Což se právě týká mě i kytaristy Ashoka.

Já jsem fanoušek Cradle of Filth už od poloviny devadesátých let, kdy mě jejich tvorba velmi ovlivnila. S trochou nadsázky by se tedy dalo říct, že jsem byl na tvůrčí proces v téhle kapele víc než dobře připraven.

Co vás přivedlo k tomu, že jste natočili album Hammer of The Witches? U nás je známější než středověká kniha Malleus maleficarum spíše román Václav Kaplického o čarodějnických procesech ve Velkých Losinách

Textovou stránky kapely má vždy výhradně na starosti náš zpěvák Dani Filth a co vím, tak čerpal především ze zmíněné středověké knihy. Román Václava Kaplického nezná, ale znám ho velmi dobře já. Už na základní škole jsem psal referáty na tohle téma a zabýval se důkladněji tímto tématem a knihou. A jen tak pro zajímavost bych rád zmínil, že právě pro nahrávání alba Hammer of the Witches jsem si prosadil nahrávání cimbálu. Což byl zvukově pro kapelu zcela určitě osvěžující prvek, jelikož se jednalo o hudební nástroj, který kapela nikdy před tím nepoužila.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám