Hlavní obsah

Karel Smyczek: Mladí herci se stali partnery dospělým

Novinky, Kateřina Farná

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Český režisér, scenárista a herec Karel Smyczek (1950), tvůrce filmů Sněženky a machři či Pražákům, těm je hej, v rozhovoru zmiňuje nejen nový český seriál České televize Dobrá čtvrť, ale také přemýšlí o problematice registrovaného partnerství homosexuálních párů.

Článek

V seriálu Dobrá čtvrť, který začala Česká televize vysílat minulý týden, hraje spousta mladých tváří. Na co jste při výběru hlavních představitelů kladl největší důraz?

U konkurzů je důležitá jistá bezprostřednost a umění přirozeně vyjádřit větu. Podstatné je také odhadnout osobní přínos postavě, neobsadil jsem šikovného herce či herečku, protože se mi zdálo, že s ní úplně nekonvenuje. Někdy ale musí režisér výrazně přizpůsobit svoji představu dotyčnému herci. Například Honza, kterého hraje Pavel Trojan, měl mít dready, které měly vyjadřovat určitý způsob myšlení a jeho zařazení ve společnosti. Podobného dreadaře jsme nenašli, ale Pavel se nám svou jímavostí a kukučem zalíbil natolik, že nás jako člověk přesvědčil. I když nestuduje herectví, ale skladbu. Je hudebník.

Objevil jste na konkurzech nějaký výrazný herecký talent?

Mladí herci se po chvíli filmování stali velmi slušnými partnery zkušeným hercům. Někdy dokonce dospělí se zalíbením sledovali, jak mladí hrají. Občas nastaly situace, kdy se Janička Preissová zakoukala a řekla: Ta Anička ale úžasně hraje... 

Zajímalo by mě, kde ve vás pramení touha natáčet filmy a seriály pro mladé a o mladých? Co vás na tvorbě pro mladou cílovou skupinu fascinuje?

Víte, já to neberu tak, že točím pro nějakou cílovou skupinu. Přijde mi, že v pestrosti života jsou pro mě děti a mladí lidé součástí života, že v tom nevidím problém. Díky tomu, že jeden z mých synů teď maturoval, považuju to za úplně normální, stejně jako kdybych točil o sobě, bohužel s rozdílem, že já bych teenagera už hrát nemohl.

Na co nejraději vzpomínáte, když se vrátíte zpět do svých školních lavic?

S odstupem času si čím dál víc vážím svých kantorů. Měl jsem rád učitele na gymnáziu, kteří nás učili vnímat věci v souvislostech. Zůstala ve mě vzpomínka na hodiny některých z nich, které byly mnohdy intenzivnější než prožité chvíle se spolužáky. Tedy až na výjimku dvou tří spolužaček (smích). Vzpomínka na ně se mi nevytratí nikdy.

Jak byste sám sebe charakterizoval jako studenta?

Řekl bych, že jsem byl student spíše průměrný. Bojoval jsem, abych neměl z matiky a ruštiny čtyřku. Maturoval jsem ale pak ve všech předmětech za dva.

V čem vidíte největší rozdíl mezi mladou generací za vašich let a současnými teenagery?

Se scenáristkou Lucií Konášovou jsme se poměrně vědecky zabývali otázkou dnešní mládeže. Myslím si, že díky vývoji ve společnosti, mediální proměně a možnosti internetu jsou mladý mnohem otevřenější. Skoro nic se jim nedá nabulíkovat, spoustu věcí vědí s předstihem než rodiče či kantoři. Určitě jsou mnohem otevřenější i v otázkách sexu.

Na druhou stranu je mezi nimi hodně ambiciózních lidí, kteří vědí, že když se chtějí prosadit, bude je to stát hodně práce a úsilí. Některé věci ale zůstaly normální. Definoval bych je asi slovy: Fráňa Šrámek je ale přece v každém z nás, stejně jak tomu bylo před třiceti lety a doufám, že bude i za dvacet let.

Čím vás námět scenáristky Lucie Konášové zaujal, že jste se rozhodl jej natočit?

Vždycky jsem toužil natáčet v prostředí gymnázia. Na námětu mě zaujala jistá autenticita.Viděl jsem v její práci pokus o určitou výpověď, kde nehrál roli fakt, že to má být seriál. Autorka Dobrou čtvrť nepsala jako seriál pro seriál, ale chtěla tím něco vypovídat.

Do jaké míry se při natáčení improvizovalo?

Moc velký prostor pro improvizaci nebyl, je spíše uvnitř, v dílčích momentech. U rozsáhlého příběhu, protože já Dobrou čtvrť neberu jako seriál, ale jako velký román, který diváci vidí po kapitolách, je důležité, aby se vám jednotlivé složky nerozsypaly: Vše musí být pečlivě připravené. Na velkou improvizaci není prostor, protože vše musí do sebe zapadat.

Seriál Dobrá čtvrť je jedenáctidílný. Chystáte pokračování?

Ano, nastala zvláštní situace, že vedení televize v době, kdy viděli první díly, požádali autorku, aby pokračovala v psaní. Ani nečekali, jak na seriál zareagují diváci. To obvyklé není .

Prozradíte, jaké další projekty plánujete?

Mám několik námětů, které jsou v různých fázích. Jeden je o vztahu dvou holek, které spolu vychovávají dítě. Na tomhle lesbickém vztahu se odráží spousta problémů, které se v dnešní společnosti vyskytují.

Jaký je váš postoj k homosexuálům a registrovanému partnerství?

S registrovaným partnerstvím problém nemám. Můj postoj je jednoznačný. Divím se jen, že u nás ještě není zákonem schváleno. Uzákonění jejich vztahů považuji za normální.

Navíc každá rodina se různí, že nelze vypíchnout jen jeden případ, který se nepovedl a na němž se demonstruje, proč by se registrované partnerství nemělo schválit zákonem. Vedle toho je tolik normálních manželství, které jsou tak nenormální, že by se měly zákonem přímo zakázat.

Trošičku mám ale problém, jaký postoj zaujmout ke dvěma mužům, kteří chtějí adoptovat dítě. Tady jsem jaksi nespravedlivý. Kdybych adopci dětí podporoval u holek, tak ji nemůžu nepodporovat u kluků. V tomhle cítím docela zásadní rozpor...

Reklama

Související články

Dobrá čtvrť, nový seriál nejen pro teenagery

Na původní české seriály a reality show sázejí soukromé i veřejnoprávní televize. Chtějí tak vedle filmů a převážně starších zámořských a německých seriálů...

ČT našla zbraň na reality show

I pokračování nového seriálu České televize Dobrá čtvrť vzbudilo velký zájem diváků. Druhý díl sledovalo 1,6 miliónů obyvatel straších patnácti let,...

Výběr článků

Načítám