„Moc mě baví koncerty se skupinou Kryštof, je to pro mě zážitek. Když zrovna nehrajeme, naplňuje mě i působení v mém bočním projektu Made In 60‘s, v němž se inspirujeme muzikou šedesátých let a z mé strany je to víceméně kytarová exhibice,“ vysvětluje v pohodlné sedačce ve svém studiu Taurus Records ve Velké Polomi.

„Studiová práce mě naplňuje také, a přitom je to úplně jiná věc. Člověk se zavře, pracuje s nápady, jež si přinesl či vznikají přímo na místě, a pomalu realizuje nahrávku. Vždy mě přitahovala, a tak jsem si pořídil software a udělal si studio,“ přiznal Hofmann.

Je přívržencem digitálního způsobu nahrávání. Se softwary se naučil dobře nakládat, a studiovou práci s nimi dokonce vyučuje.

Video

Klip k albu Evžena Hofmanna

„K vlastnímu albu jsem musel dozrát. Sběr nápadů, o nichž jsem byl přesvědčen, že bych je mohl do skladeb použít, trval delší dobu. První fragmenty jsem natočil ve svém domácím studiu, v němž jsem začínal,“ vzpomíná.

Nacházelo se na stejném místě jako Taurus Records. Domácí bylo proto, že se vešlo do jedné místnosti. Brzy se ale ukázalo být prostorově nedostačující, a tak před třemi lety vznikla v sousedství Hofmannova domu novostavba, v jejímž podzemí dnes pořád ještě novotou vonící studio je.

„Potom jsem se naplno pustil do práce na albu. Některé skladby jsem znovu přearanžoval, přidal nové party kytar a začal si do studia zvát hosty. Celé to vznikalo asi čtyři roky,“ usmál se Hofmann.

Pohádkový rukopis

„Je mi jasné, že instrumentální hudba je na okraji zájmu, že to není mainstream. Vnitřně jsem ale cítil, že pro vlastní naplnění chci nahrát právě instrumentální album. Věřím, že tím udělám radost fanouškům svým i skupiny Kryštof, byť vím, že má hudba je úplně jiný vesmír. Také bych rád oživil českou kytarovou scénu a inspiroval ke hře další muzikanty,“ usmál se.

Evžen Hofmann ve svém studiu.

Evžen Hofmann ve svém studiu.

FOTO: Marie Veselá

Na albu RetroSpektiva je deset skladeb. Jejich aranže jsou barvité, stylově se dotýkají několika světů. V jedné hraje například prim akustická kytara, v jiné hardrockové sólo s kvákadlem, v další až experimentální přístup.

„Nikoho ze světových kytaristů nekopíruju, nikdy mi to ani moc nešlo. Vnímám je jako inspiraci. Vždy se však snažím dělat věci zajímavě, proto je v každé skladbě na desce trochu jiný zvuk i trochu jiný přístup k aranžím. Má hra je podřízena celkové náladě, ne tomu, abych ukázal, že umím zahrát sóla,“ vysvětluje Hofmann.

Jeho melodické kytarové linky v kompozicích v podstatě nahrazují zpěv. Ten je pouze ve skladbě Hvězdný prach a postaral se o něj sám protagonista.

„Jeden z mých kytarových kolegů řekl, že můj rukopis je pohádkový. Možná ano. Vždy se snažím najít tak zajímavou a chytlavou melodii, aby si ji posluchač zapamatoval,“ prozrazuje Hofmann. „Současně ale musím říct, že rád improvizuju, a když hraju sólový part opakovaně, nikdy ho nezahraju dvakrát stejně.“

Většina sólových linek na albu jsou ty, které ve studiu natočil jako první. Zpaměti se je nikdy neučil. Jako improvizační hráč se totiž vždy pohybuje v jejich blízkosti a přitažlivost jim dá pokaždé stejnou.

„Měl jsem s tím problémy už v základní umělecké škole. Učitelé mi říkali, že to bylo dobré, ale že jsem si to nějak upravil,“ usmívá se Hofmann, který začal hrát v deseti letech na španělskou kytaru a po roce vzal do ruky i elektrickou.

K živému provedení skladeb ze svého debutu se zatím nechystá. Před sebou má akustické turné skupiny Kryštof, další práci ve studiu, a kdyby snad začal o koncertní verzi alba přemýšlet, pak i to, že by pódiovému provedení musel vše náležitě přizpůsobit.