Článek
Hlavní postavou obsáhlé prózy i její divadelní adaptace je spisovatel Andor, který prožívá komplikovaný vztah k matce, bývalé prorežimní herečce, jež veřejně pohřbila svou dceru, Andorovu sestru Juditu, jen proto, že coby nadaná houslistka emigrovala na západ a do totalitního režimu 80. let minulého století se odmítla vrátit.
Andorovo soužití s hysterickou, svéhlavou i křehkou matkou, které trýznivě prorůstá do jeho osobního života, je předváděno způsobem, v němž se reálné prvky mísí se surreálními, intimní život s groteskně uchopeným rámcem společensko-politického koloběhu včetně tradičních svátků, kdy se neustále hodně pije, miluje i vypráví. Rumunská odnož magického realismu je erotická, múzická, poetická i groteskní zároveň.
Erzsébet B. Fülopová v roli Andorovy matky, stárnoucí herečky.
Absurdní rámec veškerému dění dodává fantaskní scénografie Adriana Damiana, v níž pokoj zahlcený množstvím archaicky působícího nábytku prorůstá vodní plocha, tvořící uprostřed pokoje osamělý ostrov, na který se postavy brodí vodním korytem zaneseným nejrůznějším harampádím od plastových lahví a hraček až po telefon a psací stroj, případně ho složitě překonávají.
Téměř dvě a tři čtvrti hodiny bez přerušení tekoucí proud Andorova trýznivého hledání sebe sama je emotivně působivé i groteskní divadlo, které diváka nutí k zamyšlení nad vazbami k matce, rodině, společnosti, nad tím, co v jeho životě tvoří podstatnou hodnotu.
Herci rumunsko-maďarského souboru jsou autentičtí, vybaveni hereckými, pohybovými i hudebními kvalitami (výborný je hudební vklad představitelky Ester Bory Kissové). Inscenaci dominují výkon Barny Bányaie Kelemena v roli Andora a nervní herectví Erzsébet B. Fülöpové v roli jeho matky. Neodolatelný je i mužský chór představující věčné vlající opileckou partu či groteskní typy žen procházející Andorovým životem.
Bartisův a Afrimův Klid je rozhodně inscenace, jež se zapíše do historie plzeňského festivalu i paměti diváků.