RECENZE: Continuo není pro kratochvíli v kruhu

Je to neuvěřitelné, ale výsledky mezinárodního workshopu je možné ­ tentokrát do 14. srpna ­ obdivovat už pojedenadvacáté. Po deseti letech, kdy se inscenace stěhovaly na okolní rybníky, do tamní železniční lokálky, do píseckého podzemí Sladovny či do vodňanské cihelny, se projekt vrátil na vodní kanály zahrady renesančního zámku, do míst krásných Kratochvílení.

V kruhu je v ohlédnutí výmluvným dokladem, jak se jeden z obnovitelů pouličního divadla a osobnost prvního nového cirkusu v Česku nakonec přiklonil spíše „jen“ k pohybovému divadlu znamenitých příběhů velké emotivní síly a básnické obraznosti. Nový cirkus se přece jen soustředí na artistický výkon s vektorem sdělení, fantazie Štourače a jeho blíženců chvályhodně akcentují fabulaci a poslání.

Tři roviny V kruhu jsou poselstvím varovně aktuálním. Od soužití lidí s hledáním, vymezováním se, navazováním kontaktů a vztahů, s prvním nalezením výhody až po fauly, úskoky, úsilí o převahu nebo ovládnutí souseda silou, byť ve světě omezeném, ohraničeném, z něhož v podstatě není úniku. Hraje se na dlouhém molu s kójemi pro jednotlivce i skupinky.

Druhá část nabízí obraz zmaru společnosti, možná i civilizace. Svět ovládla síla, přežívá jen byrokracie. Jednotlivci se v bahně a troskách – poprvé se hraje v přehrazeném  kanálu bez vody –­ snaží nejprve snad i táhnout za jeden provaz nebo za jejich svazek, postupně ale převládnou živočišné pudy záchrany vlastního holého života.

Štourač, jeho performeři, dneska už ze všech koutů světa, a snad ani my ještě nemusíme ztrácet naději, kterou posmutněle nabízí část třetí. Dodekafonický Ital Elia Monetti, člen souboru, se nechal inspirovat slovenskými, ukrajinskými a rumunskými Karpaty v nové písni. Lidé, kteří přežili, se brodí vodou k jakýmsi ostrůvkům života. Nejsou to plovoucí čapí hnízda, jak by se mohlo zdát.

V příběhu V kruhu není sentiment ani patos, jen závratná, i když naléhavá poezie. Možná bilance ztrát v kategoriích morálka, emoce, pravda. Dokud však jsou lidé, kteří něco takového umějí vyslovit nebo vnímat, naděje skutečně existuje.