V čem byla práce na sólovém albu v porovnání s nahráváním s Keane jiná?

V psaní, které bylo tentokrát na mně. V Keane byl hlavním textařem Tim Rice-Oxley, já měl ale pocit, že v sobě nosím hudbu a slova, která bych chtěl napsat. Chtěl jsem něco sdělit a vytvořit. Byl to hlavní důvod se od Keane vzdálit. Tentokrát jsem si každý den užíval to, že rozhoduju sám. V Keane jsme dospěli do stavu, kdy jsem měl pocit, že každé rozhodnutí přehodnocuje komise.

Přesto jste i tentokrát písně tvořil ve spolupráci s dalšími autory. Jak velký měli na album vliv?

To má dvě roviny. Víte, má přirozenost je snažit se od ostatních lidí izolovat a řešit věci po svém. To se ukázalo jako zničující na osobní úrovni. Nesvědčilo to mému emocionálnímu světu. Snažil jsem se vypořádat se svými problémy sám, upadal jsem kvůli tomu do deprese a vrátila se má drogová závislost. Jedna z věcí, díky kterým jsem se opět uzdravil, byla snaha se otevírat, dovolit si být zranitelný a mluvit o svých trápeních s ostatními.

Podobně jsem to cítil i se psaním. Rozhodně bych album zvládl napsat sám, ale myslím, že by to pro mě nebylo zdravé. Nutil jsem se proto do spolupráce s dalšími lidmi. Bylo to přínosné. Pracoval jsem rychleji a měl s kým probírat nápady. Hodně jsem se přitom naučil. Nejen o psaní písniček, ale i o lidech včetně sebe. Podstatné pro mě bylo, že jsem měl poslední slovo.

Zmínil jste, že jste se potýkal s depresemi a závislostí na drogách. V jakém rozpoložení jste se nacházel při práci na desce?

Uzdravoval jsem se. Během roku 2014 se můj život propadl do úplného chaosu. Závislost ničila mou osobnost. Dotkl jsem se dna a uvědomil si, že se musím dát do pořádku. Začal jsem chodit na terapie a mluvit se svými blízkými. Myslím, že to přímo ovlivnilo psaní písní.

Tvorba se stala doplňkem mé terapie. Můj vztah k sobě i okolí se začal zlepšovat. Na albu je třeba píseň, jež je milostným dopisem mé ženě. Říkám jí v něm, že si přeju, aby naše manželství fungovalo. Píseň Quicksand je pro mou dceru. Je to slib, že tu pro ni opět budu, protože jsem toho nějaký čas nebyl schopen. V dalších písních se vyrovnávám se smutkem, studem a jinými nepříjemnými pocity. V době, kdy jsem pracoval na albu, jsem se snažil se změnit a stát se lepším člověkem.

Koncerty jsou pro vás také terapií?

Snažím se napojit se na publikum a vyprávět mu svůj příběh. Doufám, že v lidech může díky mé upřímnosti nějak rezonovat, že třeba uvidí paralelu s nějakým svým příběhem, ve kterém se pohybovali od temnoty ke světlu. Nebo že to snad někomu pomůže cítit se lépe, pokud je zrovna ve zlé situaci. Snažím se na koncertech sdílet emocionální prožitek.

S Keane jste strávil dlouhá léta. Nechybí vám kolegové z kapely na turné?

Ano i ne. Určitě mi některé věci chybí. Vytvořili jsme spolu skvělé písně. Navíc jsem si jistý, že naši fanoušci by jich rádi slyšeli víc a ještě nás viděli hrát. Moc rád bych jim vyhověl, ale zároveň vím, že na té skupině mnoho věcí nebylo v pořádku. Některé věci jsme spolu neuměli vyřešit. Nefungovali jsme zdravě.

Jsem si jistý, že časem zapřemýšlíme o tom, zda nenavázat. Prozatím si ale opravdu užívám to, co dělám teď. V mém životě se píše nová kapitola a cítím, že ještě není dopsaná. Pořád mám hodně co říct.