Nejinak je to na novém albu I Still Do, které vyšlo v pátek. Clapton pro ně jednu písničku napsal a na další se podílel. Zbytek tvoří coververze skladeb JJ Calea, Boba Dylana, Roberta Johnsona a další.

Co je platné, že si do role producenta přizval Glyna Johnse, se kterým vytvořil svou nejslavnější sólovou desku Slowhand (1977). Tenkrát měl ještě chuť skládat a vymýšlet.

A tak si Clapton většinou hraje s motivy, které vymysleli jiní, pokouší se při tom o lehkost a přirozenost, nicméně v zásadě vytváří nudu.

Pravda, těm, kteří mají rádi blues, album bohatě postačí. Jenže Clapton podobných nahrál již několik.

Blues má své formální omezení a jeho je možné milovat za to, že je v něm čistý a upřímný. Většina jeho nových písniček jsou ale jen znovu použité inspirace. I přesto, že profesionálně jsou hudební výkony, aranže, nálada skladeb a vlastně i zpěvy na albu v pořádku.

Eric Clapton: I Still Do
Universal Music, 54:16

Celkové hodnocení: 50 %