Malíř, jehož umělecký život byl intenzivně spjat s lounským kulturním prostředím, vycházel z kubismu, posléze čerpal inspiraci z expresionismu a fauvismu, aby nakonec hledal východiska v neuchopitelnosti abstrakce a neproniknutelnosti konstruktivismu.

Rozklíčovat Mirvaldovo dílo není vůbec jednoduché. Pochopení jeho tvarových experimentů předpokládá nejen divákovu fantazijní vybavenost, ale také určitou estetickou vzdělanost. Díla totiž neodpovídají na otázky, naopak nás jimi absolutně zavalují.

Nejsdílnějšími pracemi expozice jsou Mirvaldova kubistická zátiší. V těchto případech mají obvyklé předměty obvyklé tvary. Jsou to jediná konkrétní vodítka, kterých se dočkáme. Jakmile počne malíř s tvarem pracovat, začínáme ztrácet půdu pod nohama. Rozkládá ho a vše pak prokládá průniky ploch a rovin.

Když dosáhne této hranice a následně ji i překračuje, dostává se do neproniknutelné říše analytického kubismu, prosekává se nahnědlými, šedočernými a stínově modrými barvami. Pohybuje se však mezi nimi s obdivuhodnou jistotou a vede nás po křivolakých stezkách mezi bortícími se horizonty.

Jako by právě mezi nimi prošel Mirvald černou dírou do jiné dimenze. Do dalšího vesmíru, který je tvořen volně tekoucími liniemi, jež se splétají do tajemných vrstevnic.
Vytváří z nich originální mapy planet, existujících v jeho mysli. Díky nespornému výtvarnému mistrovství je kopíruje do souřadnic našeho hmotného světa.

Vladislav Mirvald: Konstruktivní variace
Museum Kampa, Praha, do 6. července

Celkové hodnocení: 80 %