Autor Ernst H. Kantorowicz byl žid z Poznaně, který kariéru nastartoval v Německu. S nástupem fašismu musel emigrovat do USA, navzdory tomu, že v jeho knize o Fridrichovi II. si se zájmem četl i Hitler.

Kantorowicz odešel do Ameriky, kde zase měl potíže s McCarthyho protilevicovým radikalismem. V závětří Pricetonu dokončil v roce 1957 knihu Dvě těla krále (The King´s Two Bodies), která poprvé definovala pojem „politické teologie“.

Ukázal v ní, jak se v Evropě formovalo sakrální pojetí krále a království a vše, co s tím souviselo, počínaje dvorskou kulturou přes uměleckou propagandu, právní řád až po podobu slavností a ceremonií.

Dozvíme se, proč byl problém odstranit legálně krále, i když se na trůně projevoval jako šílenec, pochopíme i současnou úctu Angličanů či Španělů vůči jejich panovníkům, kteří fakticky nemají moc, ale jejichž vliv ve společnosti je značný.

V Anglii a ve Francii objevíme renesanční náhrobky, kde ve spodní části je rozkládající se tělo mrtvého panovníka a v horní části je vládce zobrazen jako věčně živý. S pojetím těchto dvou těl souviselo i zvolání „Král je mrtev, ať žije král“, jež je pochopitelné z hlediska této vize dočasnosti i nesmrtelnosti, kterou Kantorowicz mistrovsky rozšifroval.

Knihu přeložila Daniela Orlando. Ačkoli česky se Dvě těla krále objevují po více než století, jsou nadále inspirativním čtením nejen pro nostalgické monarchisty. Publikace zaujme všechny, kteří historii zatím vnímali jen jako souhrn dat, dokumentujících sled politických události či ekonomických krizí a vzestupů.