Příběh dalšího allenovského retra není překvapivý, o originalitě určitě nelze mluvit, nicméně je to chytrá zábava. V podstatě jde o známý model: stárnoucí, vzdělaný a namyšlený suchar a velmi mladá veselá dívka se do sebe zamilují, i když je to v reálném životě nepravděpodobné. Jenže život moc nemá logiku, vtlouká nám Woody do hlavy svým příběhem, a tak tady vlastně výtka „nepravděpodobnosti“ nefunguje.

Povýšený Stanley (Colin Firth) přijíždí s kamarádem do jižní Francie dvacátých let, kde se bohatá vrstva baví v nádherných vilách či na jachtách a tančí na jazz. Cílem je odhalit hezkou mladičkou podvodnici Sophii (Emma Stoneová), která v bohaté rodině předstírá, že je médium, mluví s duchy a omotává si staroušky okolo prstu, zatímco přiblblý synek milionářů už jí nabízí sňatek, sní o svatební cestě na Bora Bora a skládá mimořádně telecí písničky na ukulele.

Racionální padesátník se snaží dívku zesměšnit, jenže ta je tak šikovná, že postupně zmanipuluje nejen milionáře, ale nahlodává i jeho. Lovec se stává kořistí, jeho dosavadní životní pravdy se otřásají v základech. Téměř propadne jejímu kouzlu, poslední kousíčky podezření však zůstávají.

Emma Stoneová

Emma Stoneová

FOTO: H.C.E.

Škrobený Stanley alias iluizionista Wei Ling Soo vede nádherně překombinované vzletné dialogy, jejichž styl podtrhuje nedorozumění mezi dvěma odlišnými typy. Celkem prostá, ale ne hloupá Sophie z amerického venkova se vyjadřuje jednoduše a vychází vstříc partnerovi v komunikaci, zatímco namyšlený Brit pořádá spíše exhibici, plnou zlého sarkasmu a učených slov. Jeho velmi osobité žádání o ruku by se mohlo zařadit mezi vůbec nejhumornější a současně nejtrapnější filmové „hlášky“.

Kouzlo měsíčního svitu je možná spíše vtipná divadelní konverzačka než současný film. Pohodový a pomalý charakter snímku podtrhuje retro stylizace, pomalá kamera i nádherná francouzská příroda. Colina Firtha zde Allen používá k různým rozpustilým narážkám na klasiku. Nelze se ubránit dojmu, že má v sobě hodně z pana Darcyho, kterého už také v minulosti ztvárnil, a možná je trochu i profesorem Higginsem.

Kouzlo měsíčního svitu je také filozofický příběh o souboji rozumu a víry, o tom, že ani jeden prvek nevítězí navždy a ničím v životě si nemůžeme být jisti. Chladný chytrolín se může po letech změnit v mystika a i v podvodnici může dřímat romantická, nezištná duše.

Nakonec Woody Allen ve scénáři naznačuje možné řešení zásadních životních otázek - přestat se zabývat sebou, přestat všechno pořád rozumově rozpitvávat a raději potlačit egoismus v konkrétním vztahu s druhým. Svým způsobem tak dospěl ke starému dobrému Buddhovi - pro zpočátku zahořklého intelektuála Stanleyho je nakonec „pohár z poloviny plný, ne prázdný“. Pochopí, že i kdyby Bůh nebyl, kolem je hodně štěstí, které je ovšem nutné sdílet s ostatními.

Celkové hodnocení: 70%