Co vás přivedlo k básním pro děti?

Vlastně nevím. Dětské básničky mě napadají, baví mě, rád je čtu a dětské knížky se mi vždycky líbily. Proto jsem si řekl, že bych něco takového mohl také napsat. Beru to jako odreagování.

Možná je ve mně malé dítě nebo cosi infantilního, co mě k tomu vede. Anebo je to třeba tak, že to jsou mé normální básně, ale protože si uvědomuju, že by si čtenáři mohli říct, že jsem infantilní kretén, tak je prezentuju jako básně pro děti.

Jedna sbírka se jmenuje Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl a druhá Prvotřídní blázni maj potíže s kázní.

Na Sázavafestu jste četl i ze svých povídek, které zatím nevyšly. Chystáte je k vydání?

Šlo o povídky, které jsou už starší, a já je vydávat nechci. Některé se ale dobře čtou a jsou vtipné, takže je prezentuju při svých čteních. Četl jsem také úryvky ze série nazvané Z deníku ajťáka, která vyjde na podzim. Jsou to takové humorné příhody jedné ajťácké party. Nechci tvrdit, že je to humoristický román, spíš jde o sady příhod.

Znáte prostředí pracovníků IT, tedy informačních technologií, takzvaných ajťáků?

Já v něm dokonce pracoval. Kvůli tomu jsem si ho ale nevybral. Před asi třemi lety jsem byl osloven redakcí jednoho časopisu zabývajícího se právě IT, jestli bych do něho nechtěl psát sloupek. Já si místo toho vymyslel ajťácký seriál, který vycházel asi rok a půl. Potom časopis zanikl, ale jelikož mě životy mých hrdinů bavily, dopsal jsem další díly a vznikla z toho knížka.

Píšete i hudební texty, které však nejsou humorné. Je to pro vás těžké?

Není, protože mám v sobě obě polohy. Mám sice raději veselé věci, protože je dobré lidi i sebe pobavit, hudební texty ale takové většinou nejsou. Vyhovuje mi to, protože v nich mohu více pracovat s emocemi.

Je to také otázka vidění světa. Tu samou věc lze nahlížet poeticky až melancholicky, stejně tak s nadhledem a humorně. Já to často vidím z obou stran, a když o tom začnu psát, vytáhnu si pohled, který odpovídá mému aktuálnímu rozpoložení. Doporučuju se žádného úhlu pohledu nebát. Je to přirozený stav, člověk v sobě má radost i smutek.