Čeho se výstava bude týkat?

Česká republika vlastní dvě Tizianova veledíla. Toaletu mladé ženy na Pražském hradě a Apollóna trestajícího Marsya v Kroměříži. První patří do začátku malířovy tvorby a je plné ideálů italské renesance. To druhé spadá do jeho pozdního období a citlivě reflektuje skepsi stárnoucího mistra. Chceme předvést oba obrazy v souvislostech provozu Tizianovy dílny.

Kroměřížský obraz je slavný, pražský obraz je opomíjený. Na Tizianových výstavách nikdy nebyl představen. Snažíme se prokázat, že se tak stalo neoprávněně.

Podobný obraz, jako je na Pražském hradě, najdeme i v jiných galeriích, třeba v mnichovské Pinakotéce, ve florentské Uffizi nebo v pařížském Louvru. Jak si tuto četnost téměř stejných děl vysvětlujete?

Tizian se stal záhy žádaným malířem. Sběratelé se snažili sehnat obrazy, které si už získaly proslulost. V umělcově ateliéru se proto pod jeho přímým dohledem malovaly různé variace a repliky.

Pražský obraz je nádherný, ač byl kdysi částečně poškozený. Mohl by být i jedním z prototypů, podle něj pak vznikla další díla. Ostatně víme, že se nacházel v habsburských sbírkách, a Habsburkové si potrpěli na kvalitu.

Stejná modelka, jaká je na pražském obraze, sloužila i k jiným malbám. Vystupuje třeba jako bohyně Flóra nebo biblická Salome. Myslíte si, že to byla nádherná Cecílie, dcera holiče, kterou si Tizian přivedl do svého domu v Benátkách ze svého rodiště v Pieve di Cadore? Podle jiných autorů jde prý o Lauru Diantiovou, milenku ferrarského vévody, kterou Tizian prý zbožňoval…

Nesdílím ani jeden názor. Myslím si, že ona dívka na obrazech je imaginární kráskou, a nikoli konkrétním portrétem. K tomu musím dodat, že Tizianova malba nikdy není prostým popisem reality. Vždycky je v ní něco více, co se vzpírá jednoduchému vyjádření i uměleckohistorickému výkladu.

Pražský obraz je alegorie ženské krásy, má atmosféru zvláštní slavnosti, ale je i alegorií vanitas, či zmaru, abychom si prostě před obrazem uvědomili pomíjejícnost všeho nádherného.

Proč se pražská výstava vlastně odložila?

Jednáme o zahraničních zápůjčkách a to je vždy složité, zejména pokud jde o tak cenné obrazy, jako jsou Tizianovy originály. Aby byla výstava taková, jak si opravdu přejeme, museli jsme ji o rok a půl pozdržet.