Vaše v pořadí čtvrté album přináší zajímavý pop podepřený rockovým základem a zdá se, že to hudební fanoušci přijali vlídně. Byla tato nahrávka ambicióznější než minulé počiny?

Jiří Štefl (baskytara): Měli jsme v první řadě ambici nahrát co nejlepší desku, která pro nás bude zlomovou. Nebylo to v tom, že se musíme konečně výrazně prosadit, na to jsme už dost staří. Náš bubeník Zbyněk Raušer, který s námi hraje už nějakých deset let, ale přišel s tím, že pokud máme pokračovat dál, musí se ve smyslu hudebním něco stát.

Jak to myslel?

Štefl: Máme už svůj věk, určité zkušenosti a máme toho jako muzikanti hodně za sebou. Šlo o to, postavit se k práci v kapele jinak. Dříve jsme napsali písničku a nechali jsme k ní zpěváka Jirku Sekeráka vymyslet melodii a napsat text s tím, že se nám v tom vlastně přizpůsoboval.

Nové písničky vznikaly tak, že byly stavěné vysloveně na něho. Tlačili jsme je do poloh, ve kterých se mu nejlépe zpívá. Opustili jsme i hardrockové období a šli jsme víc po písničce. Ambice byla nahrát to nejlepší, čeho jsme byli schopni.

Písničku Robinsonaut, ve které hostuje Tereza Černochová, nasadila do vysílání česká rádia. Překvapilo vás to?

Štefl: To bylo nad původními ambicemi. Neplánovali jsme kolem desky žádnou kampaň, jenom jsme si dali práci a obešli s ní brněnská rádia. Dramaturgům se deska líbila, zařadili písničku Robinsonaut do hitparád a pak i do vysílání.

U nás to chodí tak, že když začne nějakou skladbu hrát pár rádií, přidají se další. Nikdy v minulosti, a to hrajeme od roku 1991, se nám nic podobného nestalo. Teprve na základě prvních úspěchů jsme se o desku začali propagačně starat. Díky tomu vznikl dodatečně i videoklip k té skladbě.

Proč jste si jako hosta vybrali právě Černochovou?

Jiří Sekerák (zpěv): Náš bubeník je tak aktivní, že hraje i v její doprovodné kapele. Protože většina jejích muzikantů je z Brna, zkoušeli svého času v naší zkušebně. Tam jsme se seznámili. Duet na desku jsme ale chtěli jenom zkusit, chápali jsme to trochu jako bláznivý nápad. Nakonec dopadl lépe, než jsme si dovedli představit.

Je teď o kapelu větší zájem?

Štefl: Zatím máme pouze signály, že by to mělo fungovat. Moc jsme v tom toho ale nepodnikali, protože náš bubeník hraje současně se skupinou Support Lesbiens a je v ní dost vytížený. Letos o prázdninách hrál každý víkend, je to pro něho priorita. S Tibetem plánujeme více koncertů na podzim, i když na jaře jsme pár vystoupení odehráli.

Existujete od roku 1991. Jak hodnotíte minulost Tibetu?

Sekerák: Když člověk zakládá kapelu, sní o tom, že se tím bude živit a bude slavný. Motivace jsou to normální. My vždycky měli a máme civilní práci, která nás naplňuje a baví, a tak jsme mohli brát Tibet hlavně jako zábavu. Nikdy jsme nemuseli kalkulovat a podřizovat se všeobecnému vkusu. Prošli jsme si přirozeným vývojem, obdobími hezkými i horšími. Jsem rád, že se na naší nové desce projevily všechny zkušenosti, které jsme nabrali.

Jak se měnily vaše texty?

Sekerák: Vždycky jsem se snažil něco říct, ale ne vždy byly mé texty prožité. Tahle deska má v sobě pravdivé jádro, tedy vlastní prožitek. Všechny texty jsem si v určité fázi svého života zažil, takže každá písnička je víc než jen popová záležitost. V určitém intimním smyslu je to trochu bilanční album.

Kdo je Robinsonaut?

Sekerák: Obecně jsou kolem nás lidé, a dokonce mám pocit, že je to trochu trend, kteří cítí určitou prázdnotu. Nejsou schopni navazovat vztahy, žijí mezi lidmi, ale jsou sami. V zásadě se s tím smiřují a je jim v té pozici dobře. Sami sebe se přitom snaží přesvědčit, že nemají strach.