Film V tomto světě navíc berlínské soutěžní klání zahajoval, což nebývá zrovna signál, že jde o favorita. S ohledem na téma i na kvalitu Winterbottomovy režijní práce však má rozhodnutí poroty, vedené kanadským režisérem Atomem Egoyanem, logiku.

Výstižný název V tomto světě uvádí mimořádně aktuální příběh dvou mladých běženců, kteří se snaží z uprchlického tábora v Pákistánu, kam se uchýlili s miliónem dalších Afghánců po zahájení amerického bombardování na podzim roku 2001, dostat za lepším životem do Londýna. Winterbottom natočil s dokumentární přesvědčivostí a působivou atmosférou film, který v tomto světě těžko může nechat člověka nezúčastněným a chladným.

Další ceny pro americké filmy

S přítomností řady oscarových kandidátů v soutěži se pak porota vyrovnala především tím, že svou Velkou cenu, ocenění jen o prsa menší než Zlatý medvěd, přiřkla americké Adaptaci (čtyři oscarové nominace), kterou režisér Spike Jonze natočil podle scénáře Charlieho Kaufmana.

Hořká groteska je příběhem scenáristy Charlieho Kaufmana a jeho dvojčete Donalda (v dvojroli vynikající Nicolas Cage) a vypráví o tvůrčích mukách, úspěchu i prohrách v současném Hollywoodu.

Stejně jako loni v případě filmu 8 žen, i tentokrát rozhodla porota udělit za nejlepší ženský herecký výkon kolektivní cenu. Není divu rozhodnout, zda ve filmu Hodiny režiséra Stephena Daldryho byla lepší Meryl Streepová, Nicole Kidmanová nebo Julianne Moorová, si nejspíš netroufá nikdo: na Oscary je nominovaná Kidmanová za hlavní a Streepová za vedlejší roli v Hodinách a Mooreová sice za Daleko od nebe, ale nepochybně i s přihlédnutím k Hodinám.

Daldryho film je inspirován románem Virginie Woolfové Zloděj orchidejí a zobrazuje životní osudy tří odlišných žen, žijících ve třech časových obdobích, které spojuje právě tato kniha.

Za mužský herecký výkon byl odměněn Sam Rockwell, který hraje hlavní roli ve filmu herce a režiséra George Clooneyho Zpověď nebezpečné mysli. Charlie Kaufman napsal k filmu scénář podle knihy televizního moderátora a producenta Chucka Barrise, jenž se doznal, že byl agentem CIA a má na svědomí řadu životů.

Clooney ve svém režijním debutu překvapil zručností, obrazností i vedením herců. Za režii byl odměněn Patrice Chéreau, který natočil jeden z mnoha filmů na téma nevyléčitelné nemoci Jeho bratr, ale můžeme se domnívat, že při tomto ocenění mohl sehrát roli i fakt, že Chéreau na Berlinale předloni vyhrál s Intimitou a přece jen by bylo trapné dát hlavní ceny jen Angloameričanům.

Francie zklamala

První z velkých mezinárodních festivalů roku dal jasně najevo, že se hodlá ubírat jinou cestou než například festival canneský, jehož loňský ročník byl výraznou ukázkou zvětšující se propasti mezi distribučními a festivalovými tituly, světem, který žije čím dál víc sám pro sebe.

Berlinale naopak představilo v hlavním programu množství filmů, které aspirují na významná ocenění, ale současně i na divácký ohlas. Že jsou většinou americké, skoro netřeba dodávat. Jakkoliv byl údajně právě pro přílišnou amerikanizaci hlavního programu před dvěma lety odvolán z funkce ředitele Moritz de Hadeln, jeho nástupce Dieter Kosslick nedbá, a jde možná ještě dál.

Přitom i z kinematografií jiných než angloamerických se snaží vybírat tituly, které by mohly po festivalu do kin, aniž by to distributora muselo nutně zruinovat. Důsledkem je ovšem mimo jiné to, že se v Berlíně nadále zasouvá do nedohledna účast například filmů ze střední a východní Evropy, z níž byl v soutěži jediný snímek slovinské Náhradní díly.

Opomíjená střední a východní Evropa

Těžko spekulovat o důvodech, ale jednoznačnou absencí kvality v této části světa to jistě nebude tím spíš, že v celkově dost kvalitní kolekci se našlo i několik filmů ze západní Evropy a Asie, které ke koukání skoro nejsou, a jejichž přijetí do soutěže je někdy těžko pochopitelné.

Rodinná traumata, nevyléčitelné nemoci i různé psychické úchylky, a pokud jde o zpracování, většinou jedna velká nuda to byly například francouzské filmy Květy zla a Můj bratr či španělsko-kanadský Život beze mne.

Úplným úletem pak byl nesnesitelně bláznivý a jakékoliv originality prostý holandský muzikál Ano, sestro, ne sestro nebo převelice slaboučký odvar Tygra a draka čínský film Hero, na němž jsou hezké jen barvy a těch je zase až moc.

K neamerické špičce letos patřily dva německé soutěžní příspěvky Good bye, Lenin! (Cena Modrý anděl pro nejlepší evropský film, dotovaná částkou 25 000 Euro) a Vzdálená světla, dále italský Nemám strach, slovinské Náhradní díly a čínská Temná šachta.

Uvidíme, zda alespoň něco z toho do českých kin časem přijde. A uvidíme, zda se do budoucna berlínská výběrová komise pokusí rozhlédnout i po kinematografiích, které už léta prakticky nebere na vědomí, a mezi něž bohužel patří i česká.