Rock bývá v posledních letech odepisován jako vyčpělý, bez invence a bez energie. Při vystoupení Grindermana to však neplatilo. Syrový projekt s aranžemi ohlodanými na kost ukazuje sílu rocku. Nick Cave hrál, jako by to měl být vůbec poslední koncert v jeho životě. Nic nepředstíral. On i kapela ze sebe vydali vše a byl to jeden z jeho nejlepších koncertů na území republiky, srovnatelný s tím prvním v devadesátých letech v pražské Lucerně. Žádné klavírní balady, žádné nostalgie, ale syrovost, krutost a ironie. Nic neklouzalo po povrchu, všechno šlo pod kůži do krve.

Bylo to doopravdy a cítilo to i publikum, které šlo na Cavea a jeho projekt Grinderman moc neznalo. Cave ho dostal, s publikem otevřeně komunikoval, šel mu vstříc, ale nepodbízel se mu. Jen ale nebylo jasné, jestli si diváci vždy uvědomovali ironii jeho kontaktu, která jim asi došla nejvíc, když křičel I want your money (Chci vaše prachy).

Nick Cave ukázal, že je opravdu jednou z posledních skutečných rockových hvězd patřící po bok Jima Morrisona z Doors, Jimiho Hendrixe nebo Kurta Cobaina či Iggyho Popa. Ty tři mrtvé nejmenuji náhodou, v osmdesátých letech bral tolik drog, že by nebylo nijak divné, kdyby rozšířil panteon mrtvých ikon.

Grinderman současně ukázal, co je podstatou rocku - syrovost, otevřenost, naléhavost a prožitek.

Swans vede Michael Giara

Swans vede Michael Gira.

FOTO: Aleš Honus, Právo

To nabídli i The Swans. Obnovená newyorská skupina ve svých drásavých skladbách vytvářela mohutné zvukové stěny ze zkreslených kytar, neúprosně hnaných vpřed zdvojenými bicími. V masivních zvukových stěnách se neztrácely ani píšťaly, citery nebo okarína. Vše však dohromady vytvářelo bolestnou symfonii nad neúprosným těžkým rytmem zatloukání hřebů do rukou ukřižovaného. Michael Gira ale nepřinášel jen bolest, materiál měl i vznosnost.

Swans se tak podařilo vytvořit to, oč usilovali vyznavači art rocku – skutečnou symfonii. Jim se to však nepovedlo, protože jen napodobovali svět klasické hudby. Gira z něj vzal podstatu, ale formu volil adekvátně použitým nástrojům. Dostal se tak dál než japonští Mono, kteří hráli na festivalu v sobotu.

Swans tolik lidí nepřitáhli, měly by si je však poslechnout všechny rozjuchané slečny, nadšené z každé další africké kapely, kterým nedocházelo, že SMOD zpívají a rapují o zkorumpovaných vládcích Afriky a o mládí, které se hlásí o slovo. Na Swans by pochopily i bez porozumění slovům, že v umění musejí být emoce a prožitek a že bez bolesti a utrpení nemá život smysl, neboť si nelze vychutnat radost.

Vystoupení Swans a zejména Grinderman dominovala nedělnímu programu a zastínila trochu příliš poklidného Yanna Tiersena a zajímavé Newyorčany Hazmat Modine či Novozélanďany Electric Wire Hustle.

Salif Keita

Salif Keita

FOTO: Aleš Honus, Právo

Celý ročník ale ukázal, že rock si přes krizi, kterou prochází, svou sílu zachovává. Po zhlédnutí celého festivalu zůstávají v paměti především rockové kapely, jsou suverénnější, a to i v případě, když jim chybí hloubka. Jen Salif Keita jim mohl konkurovat, jeho vystoupení bylo vyrovnané, mělo spád a neztrácelo dech, jako SMOD ve chvíli, kdy jejich pouliční hip hop folk s kytarou a klávesami přešel v pusté tanečky. Ještě tak Oudaden měli sílu, byli však trochu monotónní.

A to už vůbec nemá cenu mluvit o různých projektech ovlivněných klubovou taneční hudbou, r´n´b a hip hopem. Jakmile nezní v "rozpařeném" klubu, ukazuje se plytkost základů, což byl problém Bomba Estéreo i Ashleyho Slatera. Je to hudba na jedno použití.

Apollo 440

Apollo 440

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

Rock má větší ambice a tudíž i větší šanci přežít, což ukázali i Apollo 440, nemluvě pak o Public Image Limited, i když s odstupem už není jejich pojetí tak revoluční a vlastně je obecně docela přijatelné. Také Brendan Perry z Dead Can Dance si uvědomil, že rockový grunt je na velká pódia dobrý.

Zpěvák PIL John Lydon

Zpěvák PIL John Lydon

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

To nic nemění na krizi žánru. The Horrors jsou až příliš poplatní vzorům z dob nástupu nové vlny a jejich refrény se moc podbízejí. Místo emocí je trochu vidět kalkulace, což platí zejména o Semi Precious Weapons, supermarketovém produktu vysoké kvality, který ale podobně jako balené maso nemá krev a střeva. Ale aspoň sami sobě nic nepředstírají. Označují se za pop.

Hodnocení vybraných kapel v procentech
Grinderman95
Swans90
Salif Keita 80
PIL 80
Brendan Perry 70
Frank Yamma 65
Oudaden 60
Horrors 60
Balkan Brass Battle 55
Semi Precious Weapons 50
Clannad 40
Hodnocení je subjektivní a vždy se vztahuje k žánru, který jednotliví interpreti reprezentují. Nelze je tedy brát jako základ pro srovnání představitelů různých stylů.