Co máte na Jacku Sparrowovi rád?

Vždycky musíte mít dobrý důvod, proč někoho hrát. A já jsem si Jacka oblíbil, je do značné míry mou součástí. Navíc mám štěstí, že mě producenti přizvali, abych se na Pirátech z Karibiku podílel nejen herecky. Mohl jsem přinést vlastní nápady, spolupracovat při psaní dialogů. Jacka si dotvářím podle svých představ a mám pocit, že se pořád vyvíjí.

Jaký má k Pirátům vztah vaše rodina?

Moje rodina viděla víc mých filmů než já. Často testuji své postavy na dětech. Někdy říkají, ať toho nechám, ale nenechávám se tím moc rozhodit. Ostatně když jsem začal zkoušet Piráty z Karibiku, była moje dcera naplno v zajetí barbín.

Piráti z Karibiku v Cannes – jak se s nimi cítíte před světovou kritikou?

Mám samozřejmě obavy, jak film přijme, ale to je normální, já se bojím kritiků vždycky. V Cannes je člověk pod velkým tlakem, ale je příjemné tu být. Dobře se tu jí, lidé jsou na nás milí – a jestli přijmou také film, to uvidíme. Chtěli jsme do něj dát něco nového, čerstvého, jiného, než co bylo v předchozích dílech.

Kolikrát myslíte, že ještě budete Jacka hrát?

Ty možnosti nejsou nekonečné, není to nic, co by muselo pořád pokračovat. Jsou to filmy pro lidi a možná už z nich budou unaveni. Tohle je film pro diváky, a je to také byznys, tím je to dané. A já chci dál točit i menší filmy, jak jsem to dělal vždycky. Pro mě je důležité, aby to był vždycky film, který mi něco říká. A to se dá najít v každém žánru.