Fiennes vzal Shakespearovu hru Coriolanus, převedl ji do současnosti v žánru akčního dramatu, ale hercům včetně sebe v hlavní roli vložil do úst původní text. Tématem je národnostní konflikt, zrada i proradnost politiků, což je látka aktuální v každé době.

Však také Fiennes v Berlíně novinářům řekl: „Před deseti lety jsem hrál Coriolana na divadelních prknech a už tehdy jsem si byl jistý, že to je téma naprosto současné a pro film jako stvořené. Proto jsem si ho vybral jako vstup na pole filmové režie.“

Budiž řečeno, že nápad to nebyl zásadně špatný, ale z jeho realizace vyšel velmi podivný hybrid. Ve filmu se střídají scény, v nichž se aktéři v maskáčích mydlí dnešními zbraněmi hlava nehlava a kdy naopak pronášejí ve strnulých pózách dlouhé monology, což působí jako pověstná pěst na oko, a není nic platné (ba naopak), že je pronáší sošná Vanessa Redgraveová s nepochybně brilantními divadelními zkušenostmi.

Hlubokomyslné, ale nesrozumitelné monology

Kromě toho ty monology jsou určitě hlubokomyslné, ale dost obtížně srozumitelné – jak přiznávají prakticky všichni, ani tři státnice z angličtiny nepomohou k tomu, aby člověk pořádně rozuměl Shakespearovu jazyku.

Velkou roli dostal navíc ve filmu Gerard Butler, který ze sebe už dlouho a těžko setřásá hlavní roli ve filmu 300: Bitva u Thermopyl a činí tak převážně romantickými komediemi typu Chceš mě, chci tě nebo Exmanželka za odměnu.

To bylo také jedno z hlavních témat tiskové konference a milý, pohledný Butler trochu obtížně přesvědčoval novináře, že Shakespearův text je přesně to, po čem toužil, a že se mu říkal báječně. Fiennes tedy svým režijním debutem většinu nenadchl, ale to neznamená, že nemůže dostat jakoukoliv cenu – poroty velkých festivalů bývají velmi nevyzpytatelné.