„Nechtěla jsem točit generační výpověď, dokonce se trochu bráním, když je film takto prezentován,“ říká režisérka Jitka Rudolfová, která natočila Zoufalce jako svůj absolventský film na pražské FAMU. „Je sice pravda, že mně a mým přátelům, jejichž příběhy mi posloužily jako inspirace ke scénáři, je kolem třiceti, ale šlo mi především o pohled na problémy, které můžete prožívat v každém věku. Když jste do nich pohrouženi, nedokážete se na ně podívat s odstupem,“ dodává režisérka, která v Zoufalcích představuje šestici přátel, kteří se podobně jako ona před léty vydali z rodného Jablonce nad Nisou „dobýt“ Prahu.

„Za tím slovem zoufalci bych chtěla vidět spíš otazník, nevidím je jako opravdu zoufalé bytosti,“ dodává usměvavá mladá žena a vzkazuje svým přátelům, že nakonec bylo všechno, co jí vyprávěli, skutečně jen inspirací a příběhy filmových postav jsou smyšlené.

Jitka Rudolfová naordinovala svým hrdinům jako lék na jejich bezradnost život a hospodaření na statku. Ale co bude dál, jak jim to půjde a co to přinese, to už může film jen předpokládat.

„Je mi jasné, že společný odchod z velkoměsta na venkov je jen další variantou útěku před sebou samotnými, což je možná pro dnešní třicátníky typické,“ říká Rudolfová a dodává: „Vlastně je mi v té souvislosti docela líto jejich, respektive našich rodičů. Ti už totiž ve třiceti věděli, co se životem, měli jasno. A teď pochopitelně moc nerozumí tomu, co se s jejich dospělými dětmi děje, že ještě pořád tápou a hledají.

Na těch třech v mém filmu, kteří nakonec opravdu na statek odejdou, je mi ale sympatické, že jsou schopni alespoň splnit, na čem se dohodli. To jim dává do budoucna největší naději. Před svým rozhodnutím necouvli, a to je důležité. Ti, kteří nakonec na statek neodešli a odjeli třeba na druhý konec světa, před sebou stejně neutečou a zůstane jim pachuť toho, že v určitou chvíli selhali před společným odhodláním.“

Babčáková se při natáčení cítila jako doma

Nejzralejší ze všech „zoufalců“, matku dvou dětí Dagmaru, hraje nejznámější z celé šestice herců Simona Babčáková, populární z filmu Jana Hřebejka Nestyda a ze sitcomu Comeback. Její rodinné hádky s manželem, kterého hraje „nezoufalec“ Jaroslav Plesl, patří k nejvtipnějším a také nejpůsobivějším pasážím celého filmu.

„Scény z našeho manželského života byly napsané ve scénáři, ale konkrétní formulace jsme si mohli dotvářet sami, což bylo báječné,“ říká k tomu Simona Babčáková a dodává: „Jarda Plesl je v Dejvickém divadle jeden z mých nejmilejších kolegů, máme se rádi, takže to manželské týrání, které bylo ve skutečnosti týrání humorem, nám šlo samo. Je skvělé, když se s filmovým partnerem znám. V Zoufalcích jsem navíc hrála ještě s dalším kolegou, Václavem Neužilem, takže jsem se cítila jako doma.“

A co si myslí herci o budoucnosti svých postav a jejich životě na statku? „Dagmara je rozhodnutá být tam se svými dětmi a s dvěma kamarády šťastná, a tak šťastná bude, i když ji ještě čeká účtování s minulostí, jak naznačují první právní kroky jejího manžela,“ míní Simona Babčáková.

Také Pavlína Štorková je přesvědčena, že její Linda, která se musí vzepřít svému ulítlému manželovi a řešení doufá najít v odjezdu na Nový Zéland, se jednou na statek přece jen vydá. Homosexuál Tonda, jeden z těch, kdo rozhodnutí dostojí, se podle svého představitele Michala Kerna bude na statku dál babrat ve svém složitém milostném vztahu.

A Otakar, jehož útěk je i útěkem před problémy s alkoholem, se prý napraví: „Přestane pít, oseje to tam plodinami a najde štěstí v jejich pěstování,“ směje se jeho představitel Jakub Žáček. Jen o Radimovi a jeho životě na statku má Václav Neužil pochybnosti. „Ten se hlavně vrátí ke své těhotné přítelkyni, nechá si udělat testy otcovství, a ať vyjdou jak vyjdou, dítě přijme a bude mu otcem,“ myslí si a ostatní souhlasně přikyvují. Je na nich vidět, že se se svými postavami sžili, že jim Jitka Rudolfová napsala živé lidi, které je zajímají. Proto přemýšlejí o jejich životech i za hranicemi filmu.

Zoufalci u Chytilové

Zoufalci vznikali na FAMU v dílně Věry Chytilové a hned od počátku se na jejich vývoji podílela jako producent společnost Negativ. Producenti Kateřina Černá a Petr Oukropec tvrdí, že i když film považují za realistickou komedii, jeho téma berou seriózně.