Hlavní obsah

Psycholog k masakru v Ostravě: Mohlo jít o „sdílenou sebevraždu“

Právo, Jan Menšík

Psycholog Daniel Štrobl, který v minulosti působil u české armády, popsal v rozhovoru pro Právo možné motivy a psychický stav člověka, který se rozhodne zavraždit velké množství nevinných a nic netušících lidí. Podle něj byl střelec z ostravské nemocnice vnitřně osamělý muž s pocitem „oběti systému“, který se střelbou možná snažil kompenzovat svou bezmocnost.

Foto: Policie ČR

Muž podezřelý ze střelby v nemocnici

Článek

Jaký typ člověka by to mohl udělat? Je možné přiřadit střelci nějaký profil?

Pachatele pochopitelně neznám, ale statisticky to bývá tak, že masoví vrazi, což je tento případ, se vyznačují tím, že to jsou samotáři. Zpravidla nežijí v partnerském vztahu, nemají nějaké významné přátelské kontakty a mnohdy jsou osamělí.

Samota ty lidi mnohdy žene do stavu tzv. sociální smrti. On sice je naživu, ale společensky je mrtvý. To je pochopitelně neúnosný stav a do toho se u těchto lidí přidružuje subjektivní pocit, že jsou obětí systému, a k tomu se přidává bezmoc, že nemají na nic vliv.

Takže spouštěčem mohla být právě ta bezmoc a pocit nějakého příkoří?

Tady se mi zdá, jako kdyby se cítil být obětí zdravotnictví, které ho neléčilo nebo ho neléčilo dobře. Tomu nějak nasvědčuje výpověď jeho nadřízeného. Ty pocity může zažívat leckdo, ale ti střelci potom často tento stav vyřeší tím, že udělají něco, co jim to všechno vykompenzuje.

Útočník v Ostravě chtěl střílet dál, měnil si zásobník, tvrdí svědkyně

Krimi

Jinými slovy: když zabíjím lidi, tak se cítím všelijak, jen ne bezmocně. A v tu chvíli se o mně ví a jsem v centru pozornosti. A vše, co jsem předtím vnímal negativně, se najednou obrátí v opak, byť zpravidla se ti lidé z toho neradují, protože sami zahynou.

Mluvil jste o osamělém člověku, střelec se ale údajně účastnil firemních akcí a dříve hrával například hokej.

To je možné. Psychologie a sociologie pracují se statistikou a vždy tu je nějaká odchylka. Celá řada lidí, kteří se účastní podnikových akcí, tak může být nějakým způsobem vnitřně osamělá. Musíme také pamatovat na to, že ty věci se vyvíjejí v čase. Dříve mohl být klidně společenský a pak se něco stalo, třeba rozvoj nějakého duševního onemocnění, které ho vehnalo do samoty.

Proč zrovna poliklinika?

Neumím si představit, co se v jeho hlavě dělo, ale v okamžiku, kdy se chci pomstít na zdravotním systému, tak buďto na pacientech, anebo na zdravotnících.

U masových vrahů je těžké rozlišit, jestli tím dominantním cílem byla ta vražda sama, nebo sebevražda. Jinými slovy tohle může vypadat jako sdílená sebevražda. Ten člověk se rozhodne zabít, ale za trest vezme pár lidí s sebou.

Tragédie. Krveprolití. Střelba v amoku. Útok v Ostravě rezonuje i v zahraničí

Svět

Když se zamyslíte, tak pokud chcete vzít pár lidí ze zdravotního systému, tak buď pracovníky, kteří mi nějak ublížili, anebo pacienty, kteří jsou na tom lépe než já, protože o ně se starají a o mě ne.

Lze tohoto střelce označit například za psychopata, jak se třeba na sociálních sítích objevuje?

To si vůbec netroufám tvrdit. Ale mám pocit, že masoví střelci většinou psychopatičtí nebývají, to jsou spíše ti sérioví. Masoví střelci jsou lidé buďto duševně nemocní, nebo dohnaní do nějaké krajnosti, kterou neumějí vyřešit, tedy jsou sociálně nezdatní.

Mělo okolí střelce z Ostravy šanci nějakým způsobem poznat, že by mohl být takového činu schopný?

Silně pochybuji. U tichých střelců, což asi byl, si myslím, že tomu okolí nemůže zabránit, protože se nikomu předem nesvěří.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám