Článek
Právu to potvrdila šéfka klatovských žalobců Jiřina Vítovcová. Podle ní oběma hrozí za zneužití pravomoci úřední osoby až deset let vězení s tím, že čin měli spáchat na poškozených pro jejich politické přesvědčení.
Ze spisu vyplývá, že se obžalovaní aktivně zapojili do realizace takzvané akce Asanace, která podle rozkazu tehdejšího ministra vnitra Jaromíra Obziny cílila na úplné rozložení a izolaci hlavních organizátorů prohlášení Charty 77. Jedním z řešení bylo tlačit na tyto aktivisty, aby opustili republiku.
Vyhrožovali mi únosem dcery, popsal u soudu šikanu StB chartista Brabenec
Ve zmiňovaném případu šlo o čtyři chartisty z klatovského regionu. Všichni měli nálepku nebezpečných, protisocialisticky zaměřených osob, které udržují styky s dalšími reakčními silami doma i v zahraničí, působí nepřátelsky ve svém okolí a při mimořádných událostech se zapojují do aktivní činnosti proti státu.
Měl je zlomit
Podle vyšetřovatelů měl Josef K. signatáře šikanózním způsobem kontaktovat, tak aby je k nedobrovolné emigraci zlomil. Všechny tyto kroky pak údajně schvaloval druhý z obviněných, který posléze do vyhodnocení ročního plánu popsal tyto akce jako úspěšné, ukončené „asanací objektu“ neboli vystěhováním dotyčného z ČSSR.
„Josef K. proti poškozeným navrhoval, plánoval a realizoval opatření v akci Asanace a Jiří V. řídil, schvaloval a vyhodnocoval tato opatření, přičemž z titulu své funkce proti nezákonnému postupu svého podřízeného nezasáhl,“ stojí v obžalobě.
Důkazy vycházejí především z archivu bezpečnostních složek. Ze shromážděného materiálu je patrná angažovanost obviněných na akci Asanace, přičemž každý měl odlišnou úlohu v její realizaci.
za dopravní přestupek, za který by jiný řidič dostal padesátikorunovou pokutu, mi sebrali řidičák a musel jsem zaplatit pětistovku.
„Oba tím flagrantním způsobem nerespektovali a porušovali tehdy platnou Ústavu Československé socialistické republiky, která v té době garantovala svobodu pobytu jako jeden ze základních lidských práv každého občana,“ je přesvědčen státní zástupce s tím, že Ústava je stěžejní právní předpis, v jehož rozporu oba obvinění vykonávali svoji pravomoc.
Dělal to pro peníze
V této souvislosti vyšetřovatelé poukázali na tehdejší zákon o Sboru národní bezpečnosti (SNB) z roku 1974, kde je stanoveno, že se SNB bude ve své činnosti řídit Ústavou ČSSR. Všichni čtyři poškození při výslechu potvrdili, že se tehdy dobrovolně ze země vystěhovat nechystali. Právu se podařilo jednoho z nich kontaktovat.
„Zaslouží si minimálně to, aby skončili před soudem. Byla to doslova šikana. Když rok nemůžete sehnat práci a jste bez příjmu, tak vám nic jiného nezbude než jim nakonec kývnout,“ vzpomínal Vladimír Straka (69), který byl v roce 1982 přinucen odejít do Rakouska a před pěti lety se vrátil zpátky do Čech.
Do kontaktu s estébáky přišel poprvé v roce 1968, kdy držel protestní hladovku a organizoval petici za odchod vojsk Varšavské smlouvy z ČSSR.
Estébáci nás doprovodili až na nádraží, popsal disident soudu nucenou emigraci
„Od té doby se to se mnou táhlo. Tak třeba za dopravní přestupek, za který by jiný řidič dostal padesátikorunovou pokutu, mi sebrali řidičák a musel jsem zaplatit pětistovku. A protože jsem v té době pracoval jako řidič v ČSAD, měl jsem okamžitou výpověď,“ vybavoval si Straka nepříjemné okamžiky.
Vinu odmítají, prý odjeli dobrovolně
Na druhou stranu ale řekl, že Josef K. patřil mezi ty slušnější estébáky. Dodnes si pamatuje, když ho Josef K. vyprovázel po jednom z výslechů. „Byli jsme asi sto padesát metrů od jejich sídla. Opatrně se rozhlédl, jestli nás nikdo neslyší, a povídá mi, pane Straka, vy si myslíte, že tohle dělám z přesvědčení? Ne, já to dělám pro peníze, a protože jsem dobře placenej, tak já za ty peníze musím taky odvést nějakou práci,“ řekl dále Straka.
Oba obžalovaní muži vinu odmítají. Josef K. podle informací Práva připustil, že s akcí Asanace přišel do styku, ale popřel, že by na někoho činil nátlak. Podle něj se tito lidé vystěhovali dobrovolně, bylo to prý jejich svobodné rozhodnutí.
„Existoval rozkaz, který mi a mým kolegům nařizoval neklást žadatelům o vystěhování překážky,“ tvrdil Josef K. Z obhajoby Jiřího V. je zase zřejmé, že se k podpisům na plánech k rozpracování poškozených a jejich následnému vyhodnocení nezná.
„V uvedeném období jsem několik měsíců pobýval na stážích mimo Klatovy. Také jsem po určitou dobu byl hospitalizovaný v nemocnici nebo si vybíral studijní volno. Žádné věci jsem neorganizoval ani neřídil. S Josefem K. jsem v té době do styku moc nepřišel,“ vypověděl Jiří V.