Nejhorší sérioví vrazi Česka a Československa: znáte případy našich nejhorších vrahů?

Když v červenci 1951 nalezly děti u Sence na Plzeňsku lidskou nohu a později byl odhalen hrob polonahé ženy, kriminalisté začali pátrat po její totožnosti. Díky zubní korunce se přišlo na to, že mrtvou byla Renata Balleyová. Z výpovědí příbuzných a známých vyšlo najevo, že Renata měla v plánu emigrovat společně s neteří a svým otcem. Jeho tělo bylo nalezeno několik měsíců před Renatiným, zcela ohořelé. Záhadou však bylo, že příbuzné pravidelně chodily dopisy psané dvanáctiletou neteří....

K útěku za hranice měl rodině dopomoct jistý Hubert Pilčík, který bydlel v Senci u Plzně. Kriminalisté se proto vydali do jeho domu, kde byl zatčen. Následná domovní prohlídka odhalila víc než dost. Kromě spousty šperků, zavazadel s oblečením včetně několika drahých dámských kožichů a zbraní, nalezli kriminalisté v chlévě také onu neteř, která měla být dávno v Bavorsku. Pilčík ji nutil pravidelně psát dopisy, znásilňoval ji a mučil. Vyrobil pro ni speciální zařízení o dvou prknech s řemeny v čele opatřené bednou. Dívka musela ležet připoutaná k prknům s hlavou zavřenou v bedně, aby nebylo slyšet její křik, dýchat mohla pouze kovovou trubičkou. Takto uvězněná bývala až 16 hodin denně po dobu dvou měsíců.

Pilčíkovi bylo prokázáno méně, než pravděpodobně spáchal. Usvědčen byl z pěti vražd. Vzhledem k množství věcí nalezených v jeho domě lze předpokládat, že na svědomí měl mnohem více lidí. Vrah převaděč či strýček Hubert, jak je mu přezdíváno, se 9. září 1951 oběsil ve věznici na dvou kapesnících. Zařízení, ve kterém držel dívku je dodnes k vidění v pražském muzeu policie. Jeho hlava byla naložena do lihu a dodnes je uložena v plzeňském Ústavu soudního lékařství.

Sadistický sériový vrah, kanibal a nekrofil zabil v letech 1978–1981 nejméně pět žen a dalších 18 znásilnil. Hojer disponoval nízkým IQ (88), byl plachý a často terčem posměchu svého okolí. Vypěstoval si však nenávist k ženám, kterými pohrdal. Poprvé zabíjel ve svých dvaceti letech, jeho motivem bylo sexuální uspokojení. S tím měl však během přepadení žen často problém, své oběti proto uškrtil a v některých případech posmrtně znásilnil.

Jednou z obětí byla osmnáctiletá dívka, která se vracela ze svého prvního plesu. Doslova pár metrů od domova ji Hojer přepadl a pokusil se ji znásilnit. Dívka se ale bránila, vrah ji proto uškrtil, posmrtně znásilnil a odřezal prsa a genitálie. Nad nimi se několik dní uspokojoval a část dokonce snědl.

Za své dopadení policií si Hojer mohl sám, když se pustil pusu na špacír svému známému. Vyprávěl mu o vraždě ženy, kterou vrah uškrtil jejími vlastními punčochami. To však byla informace, kterou znal jen vrah a policie tak rychle vypátrala pravého pachatele. Za své činy byl odsouzen k trestu smrti, kterého se Hojer velmi obával. Pomocníkovi kata prý při svém bránění dokonce zlomil prst a před samotným oběšením se pokálel. Byl popraven 7. prosince 1986 ve věku 28 let.

Vrazi důchodců, kteří zabíjeli pro peníze. Tak jsou známi dnes již bývalí manželé Jaroslav a Dana Stodolovi, které touha po penězích dohnala k celkem osmi vraždám, které spáchali v letech 2001 až 2002 na Kutnohorsku. Své oběti většinou znali ze sousedství a vždy si je předem vytipovali. Ve většině případů byly uškrceny. Dopadení se dlouho vyhýbali tím, že místa činu maskovali jako případ sebevraždy nebo nešťastnou náhodu. Nešlo však o nijak dokonalé nafingování, velkou roli v případu totiž hrála i nekompetentnost policie či patologů, kteří ignorovali známky po škrcení obětí. Jako případ sebevraždy označili vyšetřovatelé i patolog například smrt seniora, kterého Stodola ukopal k smrti a zamkl na půdě.

Zvláštností případu je také fakt, že k vraždám přemlouvala svého muže Dana Stodolová. Jaroslav většinou odvedl špinavou práci, jednu oběť ale zabila sama Dana – seniorku uhodila válečkem a ubodala k smrti. Vraždy navíc prováděli s chladnou hlavou, v domech obětí popíjeli kávu, s dcerou zavražděné seniorky dokonce telefonovala Stodolová přes kapesník.

Poprvé se dostal do hledáčku Jaroslav, když po sobě zanechal svědka – 91letou seniorku. Stodola zabil její dvě dcery a podle plánu to mělo vypadat, že seniorka zabila je a poté sebe. Past sklapla definitivně poté, co okradli seniora a zamkli ho ve sklepě. Oba byli odsouzeni k trestu doživotí, který si odpykávají dodnes.

Fabiánová je nejmladší vražedkyní našeho seznamu, poprvé vraždila teprve v šestnácti letech. Vyrůstala v Děčíně. Dětství neměla snadné a po rozvodu rodičů se začala přátelit s partou romských dětí a společně s nimi začala krást. Do křížku s policií se dostala v 16 letech po vloupání do místního bufetu, kde zanechala stopy. Ten samý rok spáchala svou první vraždu. Pro nedostatek peněz Fabiánová občas poskytovala sexuální služby starším mužům. Ti se jí však hnusili, sama si uvědomila, že ji sexuálně přitahují ženy. Muže proto okrádala a čtyři z nich zabila.

První obětí byl 78letý muž, který si ji pozval k sobě domů. Jaroslava ale měla pocit, že si za své služby zaslouží víc peněz. Uhodila ho proto zednickým kladivem do hlavy a navrch mu zasadila 20 bodných ran do hrudi. Policie ji díky zanechaným stopám dopadla, protože jí však bylo teprve 16 let, dostala 5 let vězení.

Po propuštění začala movité klienty okrádat a uspávala je léky. Jeden z mužů však po konzumaci léků zemřel a Fabiánová putovala na dalších 10 let do vězení. Do něj se vrátila zanedlouho poté pro krádež. Třetí obětí byl 83letý muž, kterého brutálně zavraždila sekáčkem a ukradla mu elektroniku a obrazy. Než ji policie stačila dopadnout, stihla zavraždit a okrást ještě svou poslední, čtvrtou oběť, 31leté muže. V roce 2005 byla odsouzena na doživotí.

Nájemný vrah a člen tzv. kolínského gangu zavraždil v 90. letech celkem pět lidí. Severomoravští kriminalisté odhalili gang nájemných vrahů poté, co Biederman spolu s dalším mužem v lednu 1996 ubodal v hotelovém pokoji ve Valašském Meziříčí tamního podnikatele Tomáše Bleiera. Gang si najali dva podnikatelé, aby vymohli od Bleierova společníka přes 1,6 milionu korun. Jeden z nich, provozní ředitel bezpečnostní agentury Safe-Guard Ivan Vrábel, se pak s Biedermanem a dalšími rozhodl Bleiera zavraždit a okrást.

Policisté posléze odhalili sérii čtyř dalších vražd ze středních Čech. První z vražd provedli členové gangu v roce 1993 v pražském obchodním domě Krone, kde po brutálním ubodání vrátného, jemuž zasadili 62 ran a poté jej ještě škrtili, ukradli tři miliony korun. Gang má na svědomí i vraždu pracovníka čerpací stanice z Prahy 9, jehož Biederman zastřelil, přestože mu vystrašený muž dal peníze, a vraždy dvou dalších mužů. Biederman v gangu odváděl „špinavou práci“, podíl z loupeží ale dostával. Za pět vražd byl odsouzen k doživotnímu trestu.

Sedm vražd, čtyři pokusy o vraždu, nejméně čtrnáct znásilnění a četné krádeže má na svědomí Václav Mrázek. Pocházel z chudé rodiny a se vzděláním skončil již v páté třídě základní školy. Od útlého dětství kradl, za což byl v mládí krátce ve vězení. U krádeží však nezůstal a v letech 1951 až 1956 se uchýlil k vraždám. Jeho motivem bylo sexuální uspokojení, ženy nejprve brutálně zabil a poté posmrtně znásilnil a okradl. Před policií se mu dařilo mimo jiné skrývat i proto, že často měnil způsob vraždy (modus operandi). Své oběti zastřelil, ubil klackem, ubodal nožem nebo použil sekeru. Nejmladší obětí byla patnáctiletá dívka, na svědomí má ale i znásilnění desetileté.

Do spárů vyšetřovatelů se paradoxně nedostal kvůli vraždám, usvědčily ho jeho krádeže. Při domovní prohlídce se poté našla vražedná zbraň i majetek obětí. Celkem byl Mrázek obviněn ze 127 trestných činů a 30. prosince 1957 byl popraven v pankrácké věznici. Byla mu sejmuta posmrtná maska, která je dodnes k vidění v pražském muzeu policie.

Nejmladším vrahem našeho seznamu je teprve šestnáctiletý Jiří Straka, známý také pod přezdívkou Spartakiádní vrah. Na svědomí má napadení 18 žen, tři vraždy a dva pokusy o vraždu. Kromě toho byl souzen také za znásilnění, loupeže a krádeže. Vraždy a napadení přitom stihl za velmi krátkou dobu: od února do května 1985. V témže roce se v Praze konala Spartakiáda, odtud se vzala jeho přezdívka. Studoval na učilišti ve Stochově, kde žil na internátě, v Praze býval jen o víkendech a svátcích. Po svých činech vždy zamířil zpět na internát, také proto nějakou dobu unikal dopadení.

První napadení se Strakovi vymklo z rukou, druhé skončilo vraždou. 23letou dívku odtáhl do lesa, kde ji znásilnil a udusil listím, hlínou, kalhotkami a kameny, které jí nacpal do úst a do nosu. Další z obětí znásilnil a uškrtil ramínkem od podprsenky, třetí oběť uškrtil provazem a páskem. Celkem napadl 18 žen, které po napadení znásilnil a okradl, nebo se o to alespoň pokusil.

Při vyšetřování svých skutků Straka spolupracoval a podrobně a ochotně popisoval jednotlivé útoky, aniž by pociťoval jakoukoliv lítost. Odborníky byl označen za sexuálního agresora a sadistu. Protože mu bylo v době spáchání činů pouhých 16 let, jako nezletilý dostal nejvyšší možnou sazbu 10 let. Poté nastoupil psychiatricko-sexuologické léčení a dnes je již na svobodě.

Vrah, jenž byl po vraždě mladé dívky propuštěn díky amnestii z vězení a ani ne čtyři měsíce na to vraždil znovu. Jozef Slovák zavraždil nejméně pět mladých žen ve věku 17 až 21 let. Motiv měl především sexuální a finanční, vraždil ale také z pomsty a aby po sobě nezanechal svědky. Všechny jeho oběti byly mladé ženy, které zabil na odlehlém místě, okradl je a jejich těla zakryl větvemi. Znalci ho označili jako agresivního, výbušného a egocentrického, ale sexuální deviací či sexuálními úchylkami podle nich netrpěl. Měl však nadprůměrné intelektové schopnosti, které dokázal využít v získávání důvěryhodnosti svých obětí. Vydával se totiž za policejního důstojníka kriminální policie či kontrarozvědky s tajným a nebezpečným posláním.

Svou první vraždu spáchal v roce 1978, kdy uškrtil 21letou Jugoslávku. Za to byl odsouzen na 15 let vězení, propuštěn byl předčasně díky amnestii v roce 1990. Necelé čtyři měsíce poté zavraždil 16letou dívku a okradl ji o značný finanční obnos v cizích měnách. Tři týdny na to usmrtil 18letou dívku úderem lokte do krku. Mezi třetí a čtvrtou vraždou dokonce strávil osm měsíců ve vězení – ne však za vraždu, ale za nedovolené ozbrojování. 12 dní po propuštění zabil svou čtvrtou oběť, teprve sedmnáctiletou dívku, poslední 18letou prokázanou oběť zavraždil v červenci 1991. Dopaden byl dva dny po poslední vraždě, držel nelegálně zbraň a na těle měl oděrky, které mu dívka způsobila při obraně. V roce 1993 byl odsouzen na doživotí.

Známý spíše pod přezdívkou Heparinový vrah, spáchal Zelenka v roce 2006 sedm vražd a dalších 10 pokusů o vraždu. Přezdívku si vysloužil z toho důvodu, že podíval pacientům v nemocnici smrtelné dávky heparinu, který snižuje srážlivost krve, při vysoké dávce ale způsobuje vnitřní krvácení a smrt. Pracoval jako zdravotní bratr na Anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO), kde úmrtí a komplikace nejsou tolik výjimečné. Své oběti si vybíral náhodně, respektive mu bylo jedno, koho usmrtí. Vybíral si ty pacienty, u kterých měl nejvíce času a prostoru heparin podat.

K vraždám se uchylovat nejspíše ze dvou důvodů. Prvním byl jeho psychický stav. Zelenka trpěl depresemi a pocity tísně, které řešil alkoholem. Po posilnění býval agresivní nebo naopak lítostivý. Druhým motivem byl pravděpodobně pocit moci a nadřazenosti, kdy „vyzrál“ nad lékaři, kteří si s úmrtími pacientů nevěděli rady a byli bezmocní. Zelenka byl odhalen primářem oddělení poté, co si zkontroloval rozpis služeb s daty, kdy daní pacienti začali krvácet. Z celkových 40 případů 23 z nich bylo způsobeno podáním heparinu. Ve všech těchto případech měl Zelenka službu. K činům se vrah přiznal a dostal doživotí.

Tzv. Orlické vraždy jsou významným milníkem české kriminalistiky 90. let. Skupina v letech 1991 až 1993 zabila celkem pět lidí, motivem byly finance. Známé jsou vraždy především způsobem, jakým se gang zbavoval svých obětí: V roce 1995 vylovila policie ze dna Orlické přehrady sudy, do kterých gang oběti uložil a do přehrady shodil ze Žďákovského mostu. Zavražděnými byli podnikatel Aleš Kantovský, Jugoslávec, který si chtěl koupit zbraně, matka člena gangu Vladimíra Kuny, starožitník a švagr šéfa gangu Karla Kopáče.

* Pořadí jednotlivých jmen je náhodné.