Doktor nechal umírat zraněnou. Dostal podmínku

Zkušeného lékaře za fatální pochybení potrestal soud za usmrcení z nedbalosti osmnácti měsíci s podmíněným odkladem na dobu dvou let. Uložil mu i zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu primáře ve zdravotnických zařízeních v trvání

tří let.

Trest je pravomocný, lékař ani státní zástupce se proti verdiktu neodvolali. Žena se dostala do péče zdravotníků jeden březnový večer před dvěma roky poté, co ji strážníci našli ležet opilou na chodbě domu. Protože záchytka měla plno, skončila v nemocnici.

Jenže lékař se neobtěžoval přijít se na ni z inspekčního pokoje podívat, přestože ho o půlnoci sestry telefonem upozorňovaly, že se jim její zdravotní stav nelíbí. Když nad ránem konečně k pacientce přišel, sice hned nařídil vyšetření na CT, to už ale bylo pozdě. Vyšetření ukázalo krvácení do mozku, pacientka byla ještě rychle převezena do nemocnice ve Zlíně a operována. Na následky zranění, která zřejmě utrpěla při pádu v opilosti, zemřela.

Pokud by přitom lékař potřebné vyšetření nařídil při příjmu nebo ještě i v noci, nitrolebeční krvácení by bylo odhaleno a žena by měla velkou šanci na přežití.

Lékař při soudním jednání tvrdil, že je nevinen a že informace, které měl, mu nedávaly důvod k jinému jednání.

Sestry podle své výpovědi instruoval, aby pacientku sledovaly, a pokud by se její problémy prohlubovaly, měly mu dát vědět. Proto prý šel ženu nad ránem zkontrolovat a poté nařídil vyšetření na CT. Před soudem navíc osočil sestry, že mu informace o stavu pacientky podaly jinak, než jak je zapsaly do karty.

Sestra při výpovědi popsala, že se jí ani kolegyni stav pa­cientky nelíbil, a proto okolo půlnoci telefonem volaly lékaře. Ten ale prý odvětil jen „hmmm“ a nařídil, aby ženu dál sledovaly. Podle sestry stav pacientky neodpovídal diagnóze, s níž byla přijata. S kolegyní je napadlo, že bude mít něco s hlavou, nezdálo se jim, že by byla až tak moc opilá. Navíc zdůraznily, že by si nedovolily lékaře volat kvůli zbytečnosti.

Lékařovo jednání zkritizoval i znalec z oboru traumatologie. „U poškozené byly správné diagnózy stanoveny s kritickou prodlevou. O úrazu mozku bylo třeba reálně uvažovat, byť se nejvíce pravděpodobná jevila intoxikace alkoholem. Prakticky nereagoval na informaci sestry o zhoršení stavu pacientky a nepřesvědčil se osobně o stavu pacientky. Pokud by takto nejednal, pacientka by měla mnohem větší šanci na přežití,“ prohlásil znalec.

„Smrti bylo možno s největší pravděpodobností zabránit aktivním přístupem lékaře sloužícího na chirurgickém oddělení. CT vyšetření lze provést v každé okresní nemocnici a je otázkou dvou až tří minut s minimálními náklady,“ upozornil další znalec.

„Situace, kdy nadřízený dává najevo, že jej požadavky na kontrolu pacienta obtěžují, není ojedinělá a vede to i dle odborné literatury k tomu, že se podřízení obávají svými požadavky nadřízeného ve službě ‚obtěžovat‘, což může vést k rizikové prodlevě při poskytování zdravotní péče,“ dodal třetí znalec.

Senát v rozsudku, který má Právo k dispozici, upozornil, že lékař ordinoval jen po telefonu, aniž by mu v poskytnutí adek­vátní lékařské pomoci bránily jiné neodkladné lékařské výkony. Při hodnocení případu uvěřil soud výpovědi sester. Upozornil, že zpochybňovanou dokumentaci lékař sám podepsal.

„Obhajoba obžalovaného se jeví být účelová a nepřesvědčivá. Je naprosto nelogické, aby zdravotnický personál bez toho, že by došlo ke zhoršení zdravotního stavu, telefonoval lékaři, u něhož mohl předpokládat, že v těchto nočních hodinách bude spát, a ‚obtěžoval‘ ho sdělením, že stav pacienta je neměnný. Logicky lze předpokládat, že k takovémuto telefonátu dochází výlučně v případech, kdy se zdravotní stav pacienta zhorší,“ rozhodl soud.

„Postup obžalovaného byl v rozporu s interními předpisy, kdy sám nezkontroloval závažnost signalizovaných zdravotních komplikací, které zjevně neodpovídaly diagnóze, pro niž byla pacientka na oddělení přijata, tedy silné podnapilosti,“ dodali soudci.