Článek
Advokáti oslovení redakcí Práva se shodují, že posuzování podobných případů je pro soudy pořádný oříšek.
Důležité je zkoumání, jestli byla obrana přiměřená, a hlavně do jaké míry měla situace i jiná řešení než vystřelenou kulku.
Právo na obranu
Zákon připouští obranu sebe nebo ostatních jen tehdy, pokud je hrozba bezprostřední nebo se jedná o trvající útok. „Musí to být tak, že ten, kdo se brání, nemá jinou možnost, a to nejen teoreticky, ale hlavně prakticky na místě,“ řekl advokát Václav Vlk.
Incident připomíná pietní místo, kam nejen rodina a známí oběti chodí zapalovat svíčky.
Podle právníka Michala Hráského je ale jednoznačné, že pokud někdo použije zbraň k útoku, okolí se smí bránit rovněž podobně. „Pokud někdo útočí zbraní, a auto může být zbraň, pak má napadený právo se bránit,“ dodal. Na chomutovský případ podle něj zatím nejvíc pasuje krajní nouze, alespoň z dosavadních informací od policie z médií.
Právník Jaroslav Ortman zdůraznil, že útok, proti kterému je vedená obrana, musí mít určité trvání. Nelze například považovat za sebeobranu zneškodnění útočníka, který ale svého chování nechal a je třeba na útěku.
Ortman připomíná, že se na podobné situace může vztahovat i paragraf o těžkém ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky. Tou může být rozrušení ze strachu a zmatek, případně i právě nebezpečné chování zneškodněného útočníka. V takovém případě hrozí obviněnému, pokud způsobí smrt, až osmiletý trest.
Případy nutné obrany a krajní nouze jsou podle Ortmana komplikované zejména v dokazování přes soudem. „Důležitý je znalecký posudek, například jak byly vedeny rány, zda mířily na poškozeného, nebo jinam,“ dodal.
Chovanec: Musel vědět, co dělá
Podle ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) je chomutovská střelba nyní hlavně otázka pro policii. „Když si přečtu média, tak jedni říkají, že ano, ten mrtvý najížděl do lidí, druzí říkají, že střelec de facto popravil řidiče v přímém přenosu. Od toho máme demokratický stát a orgány činné v trestním řízení, které musejí najít pravdu,“ dodal.
Ministr také spoléhá na to, že pokud byl střelec v minulosti v ozbrojených složkách, tak zná právní minimum. „Musel tedy vědět, co dělá. Jestli způsob, který se rozhodl použít, nemohl nahradit způsobem, že tomu autu prostřelí gumy, zda tedy ta obrana byla vedena racionálně, či nikoli. Nechme to na orgánech činných v trestním řízení,“ podotkl Chovanec.
