Lidi, kteří chtěli na Hradčanském náměstí před Pražským hradem během návštěvy čínského prezidenta vyjádřit svůj nesouhlas s lidskoprávní politikou Číny, úřady na místo ohlášené demonstrace nakonec nevpustily. Údajně z bezpečnostních důvodů.

„Samotná skutečnost, že je někam demonstrace ohlášena, ještě neznamená, že by nebylo možné omezit právo vstupu na ta místa záborem, stanovením dopravních značek a následně potom policií, a to s ohledem na bezpečnost osob, které se nacházejí na tom konkrétním místě,“ odůvodnil zamítavé rozhodnutí předseda soudního senátu Ladislav Hejtmánek.

Podle něj nedošlo k nezákonnému zásahu, a proto ho soud za nezákonný ani označit nemohl, jak se Bursík v žalobě domáhal.

Bursík s odůvodněním nesouhlasí. Namítá třeba, že v době shromáždění byl čínský prezident na jiném místě.

„Soudce se mýlil, v tom odůvodnění neříkal pravdu. On tam nebyl, my tam byli. Tam nebylo koho chránit, ústavní činitelé v té době pobývali na břehu Vltavy. Myslím si, že i věcně je nesprávně posouzena ta skutková podstata,“ řekl po skončení jednání Bursík. „Věřím, že uspějeme u vyšší instance,“ dodal.

Zákaz vjezdu i vstupu

Bursík spolu se svou ženou Kateřinou Jacques a dalšími lidmi podali žalobu kvůli tomu, že je policie během loňské návštěvy čínského prezidenta odmítla pustit na Hradčanské náměstí, kde měli pražským magistrátem povolené shromáždění.

Na základě žádosti policie ale dopravní odbor magistrátu nakonec vydal opatření a rozhodnutí, kterými zakázal na náměstí před Hradem a do přilehlých oblastí vjezd motorovým vozidlům a vstup chodcům. Žalující strana se snažila o to, aby soud určil, že postup policie i magistrátu byl nezákonný.

„Kauza by se dala shrnout jako kauza protizákonně zmařených povolených shromáždění,“ řekl při předchozím jednání právní zástupce žalujících Jiří Kučera.

Magistrát se bránil tím, že šlo o důležitou akci, která si žádala bezpečnostní opatření. Ministerstvo vnitra se rovněž odkazovalo na zajištění bezpečnosti čínského prezidenta.

Právní zástupce ministerstva Ivan Lach připustil, že šlo o zásah do shromažďovacího práva, nikoliv o znemožnění shromáždění vykonat. Žalobci se tak podle něj mohli shromáždit, jen o něco dál, mimo vytyčený perimetr.