Jak však uvedl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk, senát ÚS neshledal, že by byla porušena ústavou zaručená práva stěžovatele, a proto stížnost zamítl. Mimo jiné i proto, jak soudce uvedl, že kritérium místa, kde čin vyšel najevo, je přitom v této hierarchii nejníže a smí se uplatnit toliko tehdy, nelze-li místní příslušnost určit ani na základě místa, kde se čin stal, ani na základě místa, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. V nyní projednávaném případě však právě tato situace nastala.

Zjednodušeně řečeno, když soud neví, kde k údajnému trestnému činu či jeho přípravě došlo, může vazbu uvalit i soud místně příslušný s bydlištěm podezřelého.

Uvedený stěžovatel si měl s pomocí ještě dalších stíhaných spolupachatelů objednat vraždu člověka, s nímž měl obchodní spor. Zřejmě na tento čin předal jako zálohu jednomu ze spoluobviněných 60 000 eur. Při vyšetřování případu uvalily na muže vazbu kvůli obavám z útěku nejprve Obvodní soud pro Prahu 1 a později Městský soud Praha.