Bartoš se Zemánkem u pomníčku v Polné ponechali loni v březnu tabulku s textem mimo jiné pravícím: „Její smrt český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.“ Poté ještě s fotem z místa informovali o své návštěvě v Polné na webu národní demokracie.

Ačkoli během hlavního líčení oba obvinění odmítli, že by někoho hanobili či vyzývali k nenávisti, soudkyně Jedličková má oba činy za jednoznačně prokázané. „Vyplývá to z provedených důkazů i z posudku znalce,“ uvedla ve zdůvodnění rozsudku.

V něm poukázala mimo jiné na kontext aktivit a výpověď obou obžalovaných označila jako účelovou. Bartošovi přitom ponechala stejný trest - 12 měsíců s odkladem na dva roky. U Zemánka od trestu upustila. „U obžalovaného Bartoše soud neshledal, proč by se měl odchýlit od trestu z trestního příkazu, u Zemánka soud kladně hodnotí projevenou lítost a projev sebereflexe,“ řekla soudkyně.

 Zemánek opustil politiku

Zemánek totiž během hlavního líčení uvedl, že politiku opustil a chce se věnovat hlavně studiu. Je studentem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Bartoš i po čtvrtečním zatím nepravomocném verdiktu jihlavského soudu má za to, že jde o politicky motivovaný případ. Zda se odvolá, ale neřekl.

Smrt Anežky Hrůzové v roce 1899 spolu s problematickým vyšetřováním její vraždy, za níž byl odsouzen Žid Leopold Hilsner, protrhla v tehdejší společnosti pomyslnou hranici bublající národní nenávisti vůči Židům. Problémem je, že Hilsner byl odsouzen pouze na základě svědectví a nepřímých důkazů.

Kauza, do níž se s apelem na zachování zdravého rozumu vložil i profesor T. G. Masaryk, zůstala dodnes pro krajní pravici záminkou k provokacím.