Podle otce je vinen hlavně stát, který připouští špatný stav dohledu nad schizofreniky. Má ale Kamil Vejvoda šanci docílit změny? Lékaři, politici i soudci oslovení Právem to konečně nevylučují, kvůli legislativě to ovšem bude ještě na dlouhé lokte. Ale mezitím se může odehrát další tragédie.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Vejvoda některým poslancům nedávno rozeslal naléhavé dopisy s návrhem zavést zákonem kontroly potenciálně nebezpečných pacientů v ambulantní péči. „Nikdo totiž nehlídá, zda berou léky, a nikdo nezjišťuje, proč nepřišli na kontrolu,“ řekl Právu po návratu z Hradu.

Pacienti v ambulantní léčbě podle něj musí být důsledně medikováni a kontrolováni. A pokud se takový člověk neobjeví na kontrole, musí existovat zpětná vazba, lékař by měl okamžitě uvědomit policii, aby se zjistilo, co s ním je, tvrdí Vejvoda.

Volání po změně

„Určitě by se něco změnit mělo,“ shodli se pro Právo předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra i šéfové sněmovních výborů pro zdravotnictví Rostislav Vyzula (ANO) a ústavně-právního Jeroným Tejc (ČSSD). Každý doporučuje z pohledu své odbornosti něco jiného, ale zajedno jsou v tom, že péče o psychicky nemocné lidi není dobrá.

Po změně celého systému volá již dlouho i náměstek psychiatrické nemocnice v Bohnicích a bývalý ministr zdravotnictví Ivan David, který tvrdí, že ambulantní péče o tyto pacienty je v rozkladu. „Chybou bylo zrušení spádovosti psychiatrů. Pacienti nespadají pod konkrétního lékaře, který by měl odpovědnost. Polovina nemocných psychózami nemá vědomí vlastní nemoci, a přitom se od nich očekává, že si najdou lékaře a budou k němu z vlastní vůle docházet,“ řekl již dřív David Právu.

Podle něho je plnění tohoto očekávání pouhou fikcí. Tejc vidí částečné řešení ve změně péče o pacienty. „Jde o to, jak se zachází s duševně nemocnými. Bohužel se těžko dohledá odpovědnost na ose lékař – soudce, protože jeden logicky vychází z posudku druhého,“ uvedl.

Podle něho má celý systém řadu hluchých míst, která je nutné vymazat. „Není možné, aby pacient, který neplní podmínky ambulantní léčby, za to nenesl odpovědnost a byl propuštěn. A ani lékař, který nekoná, jak má, tedy neupozorní na pacienta, že nedochází do ambulance, nemůže vyváznout bez jakéhokoli trestu,“ dodal Tejc.

Vězení: řešení jen na čas

Podle trestního zákona člověk, který „pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný“. Jak uvedl Vávra, je sice kriminalizace duševně nemocných možná, ale rozhodně by nezabránila excesům, jakými jsou napadení jiného člověka. „Byla by to analogie jako s alkoholem nebo s drogami, kdy víte, že když si něco šlehnete nebo vypijete, tak se chováte jako zvíře, takže odpovídáte za to, co uděláte, ale přitom nevíte, co jste udělal,“ řekl Právu.

Ale právě na rozdíl od duševně nemocných, kteří za svůj stav nemohou, jsou nepříčetní lidé například po užití drog trestně odpovědni za to, že se do tohoto stavu dostali. Podle trestního zákona ten, „kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let“.

Soudce dodal, že v Česku je síť léčebných zařízení, kde je péče levnější než ve vězení. „Nevidím smysl v tom, aby člověk s takto těžkou chorobou byl ve vězení, kde se neléčí. Stejně, až vyprší jejich trest, musíme je pustit a oni opět jdou do ambulantní péče,“ dodal. Podle Vávry by zavření nemocného člověka do vězení bylo řešením jen na chvíli. Upozornil, že by se tím naboural základní princip kontinentálního trestního práva, že základem je zavinění.

Chybí registr i kontrola léků

Posudky psychiatrů by stály milióny a nic by to nezměnilo na tom, že jsou přetíženi a nestíhají „honit“ své pacienty, kteří úmyslně nedocházejí na kontroly a přestávají brát léky. Na to upozornil také poslanec a lékař Vyzula, podle kterého psychiatři nemohou ambulantního pacienta přinutit, aby docházel na kontroly. Možnost požádat policii o spolupráci jednou za dva roky, kdy musí posoudit opět jeho zdravotní stav, považuje za nedostatečnou. Dvouletou lhůtu by ze zákona vypustil úplně.

Vyzula je přesvědčen, že je nutná reforma celé psychiatrické péče v ČR. „Mluví se o ní dlouho a já jsem nezaznamenal žádný pokrok,“ řekl Právu. Podle něho by pomohlo i vybudování registru pacientů v ochranné léčbě. Upozornil i na to, že v ČR je zatím malá síť tzv. center duševního zdraví, která mají být mezistupněm mezi ústavní a ambulantní léčbou. S rozšířením jejich sítě až na třicet i za použití peněz z evropských fondů počítá i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD). Podle něho by poté mohla začít transformace velkých psychiatrických léčeben. Rád by také prosadil do konce příštího roku zákon o duševním zdraví.

Až půl miliónu duševně nemocných

Ve Žďáru vraždící 26letou schizofreničku poslal soudce brněnského soudu Martin Vrbík v létě do detenčního ústavu, odkud se už nemusí nikdy dostat na svobodu, musí se každoročně podrobovat zkoumání. Toho se otec Vejvoda obává: co když jednou vyjde na svobodu? Soudce Vrbík tehdy upozornil: „Existují testy, které odhalí, zda nemocní berou léky. Lékaři ale musí pojišťovny žádat o jejich proplacení, takže nejsou příliš rozšířené. Kdyby tyto testy pojišťovny hradily automaticky, lékaři by je i ve vlastním zájmu pacientům dělali a nemuseli by se spoléhat na tvrzení pacientů, kteří dokážou během krátké návštěvy v ambulanci nasimulovat, že je všechno v pořádku.“

V ČR žije až půl miliónu lidí s vážným psychiatrickým onemocněním, třetina obyvatel se někdy v životě s tímto onemocněním léčila. Duševní poruchy a poruchy chování jsou druhým nejčastějším důvodem pro vyplácení invalidního důchodu.