„Muž po ní požadoval, aby s ním spala na jedné posteli, poté v úmyslu se sexuálně uspokojit, využívaje své fyzické převahy, jí na posteli stáhl kalhotky, osahával ji na přirození, strkal jí do přirození prsty, snažil se jí strčit do přirození a do zadku svůj penis a následně po ní požadoval, aby mu penis stimulovala rukou a ústy, přičemž poškozená se bránila kopáním a říkala mu, že se jí to nelíbí,“ popsal jednání mluvčí NS Petr Knötig.

Do svého dovolání muž napsal, že justice dostatečně přesně nevymezila, kdy mělo ke znásilnění dojít, takže se prý nemohl účinně bránit.

„Popis skutku ve výroku rozsudku je podle dovolatele navíc v rozporu s provedeným dokazováním, protože z výpovědi poškozené ani z jiných důkazů nevyplynulo, že by se bránila kopáním. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje také v tom, že soud zamítl jeho důkazní návrhy na výslech některých svědků,“ stojí v dovolání.

„Senát NS však konstatoval, že podle právní teorie i judikaturou ustálené soudní praxe se především vůbec nevyžaduje, aby oběť znásilnění kladla pachateli jakýkoli fyzický odpor, když postačí pouze její vážně třeba jen verbálně míněný nesouhlas se souloží nebo jiným pohlavním stykem,“ upozornil Knötig.