"Obecné soudy vyhodnotily celou situaci správným způsobem a při svém rozhodování dodržely i ústavní zásady. Další zadostiučinění, kromě morálního, se poskytuje v jiných, daleko intenzivnějších případech, než byl tento případ," uvedla soudkyně Ivana Janů.

Ve stížnosti Krejčířovi poukazovali na údajné porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Krejčíř, jeho manželka a syn podali v roce 2003 žalobu na ochranu osobnosti.

Tvrdili v ní, že Krejčíř byl ve vazbě protiprávně, neboť státní zástupce nesplnil zákonnou povinnost a nevydal rozhodnutí o trvání nebo ukončení vazby. Chybu při prodlužování vazby tehdy kritizoval Ústavní soud.

Městský soud rozhodl o odškodném

Městský soud dal Krejčířovi a jeho rodině za pravdu a rozhodl o odškodném 200 000 korun. Polovinu měl dostat Krejčíř, jeho manželka a syn by obdrželi 50 000 korun. Odvolací senát ale v srpnu 2005 verdikt zrušil. Potvrdil sice to, že žaloba na ochranu osobnosti byla oprávněná, ale nesouhlasil s finančním odškodněním.

Dostatečným morálním zadostiučiněním prý pro rodinu muselo být už to, že Ústavní soud v minulosti rozhodl o neoprávněnosti vazby. Krejčířovi se poté obrátili na Nejvyšší soud, následovala ústavní stížnost.

Omyl soudkyně

Soudkyně zpravodajka Ivana Janů se při čtvrtečním vyhlašování nálezu kuriózně zmýlila - místo jména Radovana Krejčíře uvedla jméno Radovana Karadžiće, někdejšího vůdce bosenských Srbů.

Karadžić je u mezinárodního tribunálu obžalován z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, jichž se prý dopustil během války v Bosně v letech 1992-1995.

Krejčíř, podezřelý z mnoha trestných činů, se do vazby dostal kvůli obvinění z půlmiliardového celního úniku. Později při domovní prohlídce utekl policistům a zmizel v zahraničí. Nyní žije v Jihoafrické republice. Nejvyšší soud v poslední době zrušil dva pravomocné verdikty nad Krejčířem.