Článek
Nadrotmistr Petr Třeštík (43) už slouží v armádě 25 let, byl na čtyřech misích v Kosovu nebo v Iráku.
Jak nám říkali zdravotníci, kteří to mají běžně na starosti, tak to za třicet let nezažili, že by tam smrt chodila každodenně
Kromě toho, že slouží na velitelství výcviku ve Vyškově, pomáhal už dvakrát ve Fakultní nemocnici v Brně-Bohunicích kvůli covidu. K nemocnici má citový vztah, protože v roce 2000, kdy měl vážnou nehodu na D1, ho tam přivezli polámaného a dali ho dohromady. „Když jsem se z toho dostal, chtěl jsem jim to vrátit, chodil jsem tam darovat krev. A teď jsem byl rád, že jim tam můžu pomáhat s koronavirem. Je to zadostiučinění a způsob, jak jim mohu poděkovat,“ řekl Právu Třeštík.
Pomáhal v listopadu a znovu dva týdny v lednu. Jako většina nasazených vojáků má zdravotnickou průpravu, aby v první linii dokázali udržet zraněné kamarády při životě, než dorazí lékaři.
Snažíme se zabránit přetížení nemocnic, tvrdí záchranář
V nemocnici pomáhá sestrám hlavně s hygienou pacientů, jejich přenášením a krmením. „Nejhorší na tom je to setkání se smrtí. Venku vidí lidé jenom čísla, ale když to sledujete na vlastní oči, tak ať chcete, nebo ne, tak to na vás zapůsobí,“ poznamenal Třeštík.
Podle něj sestry a lékaři zaslouží uznání, protože čelí obrovskému fyzickému i psychickému tlaku. „Když jsem viděl jednu mladou sestřičku, jak v jednom týdnu už potřetí předávala věci pozůstalým, a viděl jsem, jakou zažívá beznaděj, tak mi z toho bylo úzko,“ dodal nadrotmistr.
Rotmistr Lukáš Gočaltovský (36) pracuje jako velitel čety ochrany zásobovacího praporu v Lipníku nad Bečvou. Dva týdny pomáhal v nemocnici KarvinéRáj, kde viděl hodně beznaděje a umírání, ale chce si pamatovat spíš to dobré. Jako když jeden ze starších pacientů boj s virem nevzdal.
„Stařík se rval s virem jako lev“
„Viděl jsem zápal českého lva, jak se pere o život, jak se mnou chodí po chodbách, a přitom se pár dní předtím nedokázal sám posadit. A po několika dnech mohl odejít sám domů. To mě nakoplo, abych mohl fungovat dál,“ řekl Právu rotmistr.
Covid přihrál armádě chybějící piloty. Přicházejí z civilu
Když sloužil, covidové oddělení praskalo ve švech. Tři i více hodin museli sloužit ve skafandrech. „Ale nepřipouštěl jsem si to, protože v Afghánistánu jsem viděl mnohem horší věci, různá traumatická poranění, amputace končetin a různé průstřely,“ vzpomíná Gočaltovský.
Také rotný z chrudimského výsadkového pluku Filip Chmelař (31) oceňuje zkušenosti ze zahraniční mise. V Afghánistánu byl dvakrát a už také prošel dvěma nemocnicemi ve Frýdku-Místku a nyní slouží v Kolíně.
„V Afghánistánu jsem se jako zdravotník staral o raněné afghánské vojáky. Ochránilo mě to od prvotního šoku, který zažívají někteří méně zkušení kolegové,“ řekl Právu rotný. Kromě péče o pacienty vojáci často v nemocnicích dostávají na starosti také přípravu zesnulých na odvoz.
V nemocnicích je nejméně lidí s covidem za více než měsíc
„Staráme se denně i o mrtvé. Jak nám říkali zdravotníci, kteří to mají běžně na starosti, tak to za třicet let nezažili, že by tam smrt chodila každodenně,“ dodal rotný.
Podle mluvčí generálního štábu Magdaleny Dvořákové za celou covidovou krizi do terénu vyrazilo už víc než deset tisíc vojáků a vojaček. Armáda jich má skoro 25 tisíc. Aktuálně je celkem nasazeno 695 vojáků na 114 místech – ve 40 domovech se sociální službou, ve 26 nemocnicích, pomáhají při testování na 19 odběrových místech, jsou ve 27 mobilních odběrových místech a také fungují v call centru.