Článek
Nemůžu se kochat, když se den co den dívám na přímé přenosy z ulic běloruských měst. Na řádění fašistických bojůvek pod krytím státní policie. Český premiér Andrej Babiš ale napadené nepodpořil, jak by mohl. Vetoval setkání premiérů zemí V4 se zástupci běloruské opozice, aby diktátor Lukašenka prý neřekl, že protesty jsou řízeny z EU.
Moment, to že udělal chrabrý střelec Andrej z Čau lidi dne 16. srpna? Vždyť tehdy nebylo v Evropě hlasitějšího podporovatele boje Bělorusů proti diktátorovi. Připomínám, co řekl: „Oni potřebují naši podporu. A teďka Evropa musí ukázat, že nebude jenom vyzývat, ale že bude akční a že nedopustí, aby se na schengenské hranici něco stalo absolutně nepřijatelného... Takže v tomhle se teďka angažuju a myslím si, že V4 by v tom měla sehrát hlavnou roli… A já osobně udělám pro to maximum.“
Maximum se ukázalo jako zbabělost. Babiš se následně pokusil svalit vinu na premiéry Maďarska a Slovenska, že byli taky proti. Ale slovenská strana to vyvrátila. Mně by bylo tohle individuum úplně ukradené, kdyby jen vyrábělo své jogurtíky, toastový chleba a kuřátka s uzeninami, nekupoval bych si je a měl bych od něho pokoj. Jenže když něco takového mluví jakoby za všechny občany, tedy i za mě, mám vztek a stydím se, že tahle nula řídí českou vládu.
Nula, nafouknutá nula. To je můj hodnotící soud. Svou hodnotu právě v těchto dnech ukazuje na příkladu koronavirové pandemie. Kdo sleduje vývoj, může sem tisíc a jeden příklad nejapností vlády řízené Babišem jako rodinná firma nasypat sám. Dodám další epizodu.
Babiš společně s ministry ve čtvrtek jednal s hejtmany. Ti se schůzky dožadovali především kvůli aktivaci Ústředního krizového štábu. Podle informací CNN Prima News bylo jednání vyhrocené, premiér byl nervózní a podrážděný a hejtmanům řekl, že se nemají o takové věci starat. Žádná krize podle něj i přes nárůst počtu nemocných není. Jsme v tom každý sám za sebe, na Babiše se nespoléháme, hodnotí jednání hejtmani.
A ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) včera ve stejné televizi vykládal, jak Babiš v pandemii nikoho neposlouchá a dělá si, co chce. Postěžoval si: „Ale rozumíte, jako, tak co, máme začít stávkovat?“ Nula, kam se podíváš.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Se zájmem jsem zjistil, že koncept nuly jsou schopny chápat včely. No jasně. Ty, co mají rády řepku.