Článek
Jen to téma bylo mimořádně důležité pro všechny obyvatele země. Schůze neskončila, ale samotná debata před schválením programu přinesla řadu poznatků.
Přes dramatické střety zástupců stran a hnutí, které jsou pro diváka nejatraktivnější podívanou, se někdy zapomíná, že politika má svoje pravidla, která by se měla dodržovat, jinak začne celý systém degradovat, rozklíží se a zmizí v troskách. Kdyby k tomu došlo, nepřineslo by to největší škody samotným zástupcům politické profese, ale především občanům. Jen výjimečně totiž dochází k situacím, kdy občané preferují zbourání systému, pokud jim zaručuje stabilitu.
Zpět od teorie k praxi: dnes chtěla opozice zhodnotit jednání vlády a vyhecovat ji k lepšímu zajištění případné druhé vlny epidemie. Předseda ODS Petr Fiala dokonce kvůli tomu obětoval opoziční instrumentárium a ve svém projevu opakovaně natahoval směrem k vládě pomocnou ruku. Nic ve zlém, ale tento křesťanský postoj nemusí být holdingem akceptován.
Vicepremiér Jan Hamáček a zejména ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se totiž spíše pochválili, než aby začali hledat ve své práci rezervy. Předseda KDU-ČSL Marian Jurečka pak poznamenal, že se z reakcí ministrů zcela vytratily problémy, které pálily běžné občany, jimž vláda nařídila vlastníma rukama uškrtit zdroj své obživy, nebo jim přikázala mimořádnou práci s příslibem mimořádných odměn. A že by panovala mezi těmito občany všeobecná spokojenost s vládní pomocí, to se v žádném případě říct nedá.
Jenže Vojtěch pohrdavě označil zveřejněné vládní kiksy za vykonstruované „nesmyslné příběhy“. Vládu tak posunul do pozice hostinského, který otevřel hospodu, ale chodili mu tam lidé. Totéž se týká obrovské nechuti kabinetu, aby do jeho zákulisí v době krize nahlédli poslanci opozice, kteří by byli členy sněmovní vyšetřovací komise. Odpor vůči tomu je nebývalý. Prý ať smí vyšetřovat jen NKÚ.
Tento kabinet je chovancem Miloše Zemana. Členové by tedy mohli znát Zemanův výrok: „Vláda, která toleruje zloděje a tuneláře, je sama objektivně vládou zlodějů a tunelářů.“ Obdobně je vláda odmítající ústavou podpořenou kontrolu parlamentu je sama objektivně vládou odmítající ústavu. To by mohlo vést až k tomu, že by premiér, po vzoru velkých totalitářů 20. století, mohl označit parlament za žvanírnu.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Počkejte, počkejte...