Článek
Jenže politický komentátor nemůže opomenout politiky. Když se mě občas někdo na síti zeptá, jaké to je takhle si kazit život, odpovídám, že v laborkách si nestěžují, že musí zkoumat biologický materiál. Babiš je současně politik a biologický tvor. Kdo řekne, že není biologický, ať po mně hodí kamenem.
Sám objekt zkoumání mi to usnadňuje, je šťavnatý a vděčný. Pořád říká Čau lidi a mluví. Řekne toho tolik, že se obdiv nad jeho postoji do jednoho článku ani nevejde. Naposledy to bylo odmítnutí pomoci jiným zemím EU v koronakrizi v rámci společného ekonomického návrhu Německa a Francie, aby peníze z celoevropského záchranného programu po pandemii o objemu 500 miliard eur (13,8 bilionu korun) čerpaly přednostně nejpostiženější země.
Projev premiéra Babiše nelze napodobit, proto je tady originál. A tady je zas dílo mně neznámého autora, jak by měl vypadat projev premiéra kulturní a nesobecké země EU, která z Unie načerpala obrovské prostředky na svůj rozvoj a teď pomáhá jiným, kteří se ocitli v prekérní situaci.
Autor je samozřejmě utopista. Babiš je novodobý Hujer, který rád říká, že to ve vládě vede. Jako firmu. Je to tedy jeho vláda. Sociální demokracie je tam platná leda jako lordův sluha Jean ze známé série vtipů. Za vládu proto promlouvá muž s mentalitou sysla, který neoplývá dobrými city vůči lidem.
Čert vem sysla, když si syslí chechtáky pro sebe coby soukromá osoba. Tento hlodavec se ale chlubí, že spravuje peníze daňových poplatníků. To znamená, že moje peníze také. Za sebe proto můžu v klidu říci – a vím, že s tímto postojem nejsem sám – že si nepřeji, aby peníze z mých daní měl pod palcem egoista, který staví celou zemi do pozice nevděčných vyžírků. Kousavé sysly a drzé natahovače ruky pro prachy nemá nikdo rád. Až zase poteče do bot České republice, nebude země vyvolávat soucit, jen štítivost. Dá to práci, přesvědčit Unii, že za tím stál pouze Hujer.
Jednu věc přitom nelze přejít mlčením. Babišovy intonace při spílání komusi „ve službách cizích států“ totiž dobře známe. Kdyby dělal, že původního autora nezná, může se zeptat vládní zmocněnkyně pro lidská práva, která s ním spolupracovala.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Takže pejsci, kočičky a motýle holt budou muset počkat.