Článek
V každém případě uvěří člověk mnohem více v autentičnost chování Miloše Zemana nežli Andreje Babiše, který porodil projev, v němž velebí svobodu. Premiérská funkce samozřejmě podobným prohlášením svědčí, když je ale pronáší člověk, který parlamentní demokracii nazýval žvanírnou a hodlal řídit stát jako svou rodinnou firmu, pak by bylo vhodnější, kdyby řečnil maximálně před čápy a surikatami.
Jinak se dnes střídali politici u památného místa na Národní v hojném počtu. I jinak se skoro každý k výročí vyjádřil. Jako například ministr zdravotnictví Jan Blatný, který sdělil: „Podobně jako před 31 lety se potřebujeme opět semknout a společně zlepšit situaci, ve které se nacházíme. Využijme k tomu právě 17. listopad. Tehdy bylo potřeba jít na náměstí, teď je nezbytné zůstat doma.“ Možná by bylo ještě lepší držet se svého kopyta, v tomto případě zdravotnických informací.
Zásadní věc zazněla včera během online demonstrace Milionu chvilek. Jednatřicet let po listopadu 1989 je země v kritickém stavu. Řídí ji ze Strakovky symbol arogance a střetu zájmů a z Hradu přítel světových autoritářů, protože jen oni mu – byť naoko, aby ho využili – prokazují pocty, bez nichž se cítí nesvůj. Nyní se tato přízeň může vrátit v zhmotněné podobě, pokud se Hrad úspěšně vloží do věci dostavby JE Dukovany a ohrozí bezpečnost České republiky předáním rozhodujících pák do rukou nepřátelského režimu.
To je ta logická linka, která spojuje věnec od Zemana prostřednictvím psa pana Foustky… pardon, prostřednictvím subalterního úředníka a snahu Kremlu, která je součástí Putinova plánu na renesanci SSSR v nové podobě i s vlivem v bývalé sovětské sféře, který pomáhají zajišťovat různě získaní emisaři.
Jinými slovy není nic vyhráno. Pravda a láska nezvítězila nad lží a nenávistí. Vlastně nemohla, protože by to bylo proti lidské podstatě. V budoucnosti nás také extra světlé zítřky nečekají. Ani po případné změně konfigurace moci, která by mohla nastat, pokud se současné opozici podaří po sněmovních volbách v příštím roce vystřídat Babiše a jeho souputníky u státního kormidla.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Pravda a láska sice nikdy nezvítězí, ale v lidských silách je, aby ve veřejném prostoru ubylo lži a nenávisti.