Článek
Tolik tisková zpráva pirátské strany. „Pokud se nám podaří vyjednat co nejširší programovou shodu, personální obsazení kandidátek a další parametry spolupráce, můžeme společně bojovat o vítězství v blížících se sněmovních volbách a konečně získat možnost prosazovat náš program ve vedení této země,“ uvedl předseda Ivan Bartoš. Podle něj jde dohromady v souladu s předloženou analýzou o 70 procent aspektů pirátského programu, jejichž uvedení v život v České republice by spojením se STAN mohli dát šanci.
To jsou slova, která do podobných politických prohlášení patří. Publicisté zas mají rozebírat případné rozpory. Těch si jsou vědomi i předsedové obou stran, ale chtějí zachovat naději, že to vyjde. Jaké však jsou nejviditelnější překážky?
V debatě před pirátským referendem byly silně slyšet obavy členů o tzv. pirátskou identitu. Europoslanec Mikuláš Peksa řekl Deníku N: „Nelíbí se mi ředění našich ideálů, do kterého jsme teď tlačeni.“ Podle Peksy bude část členů a příznivců v případě schválení koaliční varianty demoralizovaná. „Dělali jsme kampaň pro radost, protože nás to bavilo,“ uvedl Peksa a dodal, že se obává, že to zmizí.
Bartoš zatím vypadá mezi Piráty jako jediný skutečný profík, který ví, že se kampaně a další činnost v žádném případě nedělají pro radost. Své krédo už vyjevil: „Politik musí umět udělat krok, o kterém je přesvědčen, že je v danou chvíli správný, i když ho to bude stát popularitu mezi jeho voliči.“ Pro některé to bude spojení se STAN. Piráti také mohou přijít o pel politické nevinnosti nasátím voličů ANO a ODS, což se podle průzkumů už děje. Pak by byli jako každá jiná rutinní partaj.
Co se týče STAN… Ve vedení jsou politici s jasnými postoji. Jednou jsem se ale připojil na jednání jejich celostátního orgánu a zaznamenal jsem tam členy s názory, nad nimiž by se rozbrečel nadšením takový Okamura nebo trikolórový Klaus. Ale bylo to před nějakým časem, možná to dnes vypadá jinak.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
V každém případě jde o začátek zajímavé kapitoly, kdy udělali Piráti první krok k odchodu z pohodlné, ale poněkud sektářské soběstačnosti. Jenže se přiznám, že od okamžiku oznámení o této spolupráci se mi v hlavě stále přehrává jedno ne moc staré video...