Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Milion chvilek vrhá svůj elán do bažiny

Iniciativa Milion chvilek pro demokracii předevčírem na tiskové konferenci představila svou novou podobu. Nazvala ji Milion chvilek 3.0.

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Milion chvilek vrhá svůj elán do bažiny

Dává si za cíl dosáhnout vítězství demokratických stran ve sněmovních volbách 2021 zde.

Zvolila si k tomu demonstrace a besedy. Každý se má podle Milionu chvilek stát médiem, které šíří informaci mezi lidmi, jaké má Andrej Babiš problémy. Nakonec to všechno má „přispět k tomu, aby se česká společnost vnitřně proměnila“.

Je to sympatická snaha. Navazuje na osvícenství. Základem je víra v možnost transformace každého poddaného v občana, pokud se poddanému jazykem, kterému rozumí, vysvětlí, jak se věci ve skutečnosti mají a že je pro něj samotného výhodné býti svobodným občanem, neboť pak bude moci lépe naplňovat své tužby.

Dějiny 20. století zrovna v našich končinách tuto myšlenku nepotvrdily, ale říká se, že nové je jen zapomenuté staré. Mladí lidé mají – pokolikáté už – pocit, že jim se tato proměna povede, protože lidé přece nejsou hloupí. Na to dějiny odpovídají: jak kteří, milánkové, jak kteří.

Ostatně mnozí, ne-li většina z těch, mezi něž se Milion chvilek chce vydat, mají přirozenou tužbu býti poddanými s bydlem zajištěným od pána. Aktivisté je mohou přesvědčovat, jak uznají za vhodné. Mohou se inspirovat třeba u ruských narodniků z 19. století, kteří měli podobné záměry, ale dopadli jako sedláci u Chlumce. Není také jasné, proč si lidé z iniciativy myslí, že tito členové společnosti nejsou o Babišových problémech informováni. Co když jsou jim ty problémy srdečně ukradené? Kuk na volební preference!

Vnitřní proměny, k nimž Milion chvilek chce přispět, nejsou vyloučené. Ale společnost má historicky zakořeněnou podobu, která se besedami a demonstracemi změnit nemůže. Většinová česká společnost postrádá myšlenky, které se dokážou povznést nad malost, strach a snahu za každých okolností mít klid. V nezměněném stavu v ní slaví úspěch lidé, kteří se vylamují právě dočasným nebo trvalým ignorováním tichých všednodenních radostí ve jménu ať už svých principů, nebo svých cílů.

To byl případ Václava Havla, Václava Klause, Miloše Zemana a Andreje Babiše. Podobní hyperaktivní blázni mezi demokratickými politiky ale momentálně nejsou. Také by nezískali dost příznivců. Připomenu, že se Havel nikdy skutečně ostrých voleb nezúčastnil a další tři vykvetli jen kvůli manipulaci, kterou jejich voliči vděčně spapali.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Jiná cesta proměny společnosti leží v katastrofě, která ji postihne, ale nezničí. Svět se vyvíjí tak, že to vyloučit nelze, ač to nikdo vědomě nechce. Ale Milion chvilek vrhá svůj elán do současné bažiny.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků