Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Křeček, nebo Dobrovský. Volba je na každém

Úterek se pro mě stal dnem debat s lidmi, kteří nejsou spokojeni se stavem společnosti. Nejdříve jsem diskutoval s paní, která se označila za liberálního konzervativce. Myslí si, že cesta ke změně je ve zlepšení vzdělanosti obyvatelstva a lepší mediální výchově.

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Křeček, nebo Dobrovský. Volba je na každém

O pár hodin později jsem byl mezi přáteli, kteří debatovali s úspěšným podnikatelem středního věku, který trpí tím, co se děje kolem. Ale je optimista.

Uznává, že momentálně doma ani ve světě není pro jeho naladění moc důvodů, jenže věří v karmu a v to, že se svět vyvíjí správným směrem nehledě na překážky. Tohoto pána drží nad vodou také jednotlivé nadějné drobnosti, v nichž spatřuje předobraz sjednoceného lidstva.

To bylo v úterý a ve středu většina českých poslanců demonstrativně zvolila ombudsmanem Stanislava Křečka.

Tím jsme se ocitli doma. Ve zkratce se dá říci, že společnost, která nechá zvolit za veřejného ochránce práv, který má z definice hájit menšiny, muže, který hlásá, že bude hájit většinu, není demokracie, ale zatuchlý rybník.

Není v tom nic překvapivého. Křečka zvolila většina poslanců, která se vyznačuje buď přímým odporem k liberální demokracii, nebo odporem špatně maskovaným, ano ano. Tyto poslance zvolilo obyvatelstvo, které se vyznačuje odporem k liberální demokracii, který buď deklaruje přímo, anebo ti opatrnější mlčky, vhozením lístku do urny.

Je v tom mix dějinných zkušeností a poddanství historicky zažraného do povah. Holt to místo uprostřed Evropy, kterým se pořád prohánějí ti silnější, nikdy nesvědčilo formování odvážnějších charakterů ve velkém. Většinoví poslanci to nemohli vyjádřit symboličtěji než zvolením Stanislava Křečka do funkce, která mu svědčí jak bagančata baletce. Ale... Z Hradu zaveleli Babišovi, Babiš zavelel svým – a kdo by chtěl mít oplétačky s vrchností, zvláště když pokora dneska vynáší?

Měli jsme před několika týdny zajímavou výměnu názorů s českým expolitikem, který byl všeobecně znám v Česku i v zahraničí. Každý z nás měl svou představu o přirozeném stavu většinové společnosti. Já říkal normalizace, on – pro mě překvapivě – že nikoli normalizace, ale druhá republika.

V každém případě dnes prožívá většina svůj normální stav. Co má dělat menšina včetně mých protějšků z úterka? Nejspíše si to má uvědomit. A dál?

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Minulý pátek měl pohřeb Luboš Dobrovský. V českém prostředí skoro unikátní člověk, který kráčel životem pouze tak, jak sám uznal za vhodné. S vědomím, že to bude život drsný, ale bude jeho. Lidé, kterým se ekluje současná většina, mají před očima dva protipóly. Křečka, nebo Dobrovského.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků