Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Koho by volil pan Kopfrkingl?

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pan L. T. je dlouho čtenářem mých textů, a když na ně reaguje, vždy mě překvapí, jak přesně porozuměl tomu, co jsem se snažil říci. Také precizně zanalyzuje obsah a použité výrazové prostředky, načež to dá do rámce, který mně otevře oči ještě více. Pan L. T. je učitel, a když jsem měl možnost mluvit s jeho žáky, byl to zážitek naprosto odlišný od jiných zážitků z besed na školách. Panu L. T. proto pozorně naslouchám.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Nedávno mi napsal toto: „Koho by dnes volil Karel Kopfrkingl? To by byly Oči...“ Tím mi nasadil brouka do hlavy. Ba přímo toho motýla, kterého měl pan Kopfrkingl přišpendleného ve své milované koupelně.

Karel Kopfrkingl byl slušný Čech s kapkou německé krve. Líbil se mu jeho lidský stát, tedy stát demokratický, protože měl dobré zákony. Neměl nic proti Židům, i ženu měl poloviční Židovku. Proč? Protože se to slušelo. V demokratickém Československu bylo shora schvalováno být Čechem, žít v souladu s jinými národy obývajícími republiku a chovat se jako spořádaný člověk, který dodržuje pravidla, jež byla dána a která z tohoto důvodu ctí většina lidí, jako byl pan Kopfrkingl.

Pak se to ale změnilo. Včerejší demokratická pravidla vytlačila větší síla a slušné, tedy většinové už bylo jiné chování. Když mu to Parteigenosse Reinke důrazně připomněl, objevil v sobě Kopfrkingl převahu německé krve. Zároveň v něm rostla jako nádor touha jít nahoru, stát nad jinými. To je vášeň, kterou mnozí na pohled spořádaní občané v sobě obvykle dusí, protože neprorazí skrz nepříznivé okolnosti. Kopfrkinglovi ale jeho nadřízení řekli jasně: Překážkou v kariérním postupu, který přináší opojení z moci nad jinými, je manželka poloviční Židovka a děti čtvrteční Židé.

Zavraždil ženu a syna a čekalo ho povýšení. Měl se stát šéfem velké továrny na zabíjení. Svět byl opět spořádaný, jelo se podle pravidel. Jen ta pravidla byla založena na brutální moci, která nepočítá se slabšími. Ale pana Kopfrkingla se to netýkalo. Jemu bylo líp.

Tak koho by volil dnes tento spořádaný občan podřizující se pravidlům, která stanoví ti silnější? Kdo by mu pro změnu mohl tlouct do hlavy, že nejcennější, co má, je česká krev a že ti, kteří ji nemají, jsou druhořadí? Kdo by mu nabídl vyšší funkci a vládu nad lidmi, respektive nad tou špínou, která si dovolí nesouhlasit s mocnými? Kdo by ho pak dekoroval státním vyznamenáním za příkladné plnění svěřených úkolů?

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Odpovědi jsou tak jasné, jak je jasná nesmrtelnost pana Kopfrkingla.

Reklama

Výběr článků

Načítám