Očima Saši Mitrofanova: Kéž by se Zeman a Babiš stali strašáky

Po měsících pandemie, během nichž byl termín reprodukční číslo neboli R jedním z nejfrekventovanějších slov nejen ve zpravodajství, ale především ve vyjádřeních odborníků včetně ministrů zdravotnictví, přišel premiér s objevným tvrzením, že neví, co to je, tudíž to nebudou vědět ani občané.

Možná uzavřel nějakou sázku, že dokáže diváky a posluchače svých výroků opět překvapit ve chvíli, kdy se už zdálo, že svůj potenciál dadaistických výstupů přece jen vyčerpal. Nevyčerpal, je v plné síle. Ale když pojedeme podle dávných dob s docentem Chocholouškem, je možné připustit i jiné vysvětlení.

Ruku na srdce, premiér s touto úrovní mentálních a řečnických schopností se mohl v době začátků po listopadu 1989 zjevit jako budoucnost jen v podobě noční můry. Jenže on je to denní motýl. A podobní „motýle“ jsou na vrcholu mocenských struktur dva aktivní a jeden s Harleyem. Posledně zmíněný je bezvýznamný, ale lánská babočka je pozoruhodná, protože umí nejrůznější psí kusy.

Seznam podobných skutků v jejím provedení je dlouhý, takže zmiňme pouze ten nejčerstvější. Kancelář prezidenta republiky neumožnila České televizi natočit jmenování ministra zdravotnictví Jana Blatného a pak Českou televizi nařkla z neprofesionality.

Příklady táhnou. Jen se konečně zdá, že těchto dvou výtečníků se to do budoucna týkat už nebude. Miloš Zeman podle STEM/MARK nezvládá činnost v koronavirové krizi. Dvě třetiny dotázaných mu za to daly – při známkování jako ve škole – čtyřku či pětku. Podle průzkumu téže agentury Babišovi věří pouze 39 procent dotázaných a Zemanovi 32 procent. Nedůvěru naopak premiérovi vyjádřilo 59 procent lidí a prezidentovi 66 procent.

Kéž by se tito dva muži stali pro jejich nástupce v mocenských špičkách nikoli příklady, ale strašáky. Zeman i Babiš pro naplnění této role vynaložili mimořádné úsilí a bylo by nespravedlivé, kdyby je společnost právě za tuto činnost patřičně neodměnila. Jenže čeho se mají vyvarovat budoucí vysocí státní představitelé? To je téma málem na celodenní konferenci.

Existuje nějaké obecné pravidlo, kterým by se měli řídit? Těžko říci. Jedno se ale nabízí samo: méně papalášství, méně prospěchářství, méně nadutosti. A nepokládat lidi za blbce. Ne že by mezi námi nežili, ale ti si svoje vůdce najdou sami. A jinde.