Článek
Vždyť zdroje jsou. Copak nemůže vláda přivést zemi do stavu, kdy bude žít na dluh? Premiér a ministři pak odejdou do politického důchodu, sekyra zůstane, ale to se jich týkat nebude. Navíc to může dopadnout jinak.
Většina důchodců je totiž palivem a nadějí tohoto kabinetu. Když dostanou dárek, budou možná opět volit ANO a ČSSD a třeba se těmto subjektům povede znovu zaujmout vládní pozice. A vláda, má-li parlamentní většinu, může dluh, na který země žije, ještě navýšit.
Už začínám být fakt unavený z vysvětlování tak jednoduchých věcí.
Škoda ale, že v sociální demokracii není kronikář, který by připomínal, jak to s některými obdobnými kroky v minulosti bylo. Tak ho na chvíli zastoupím. V roce 2000 usoudila šedá eminence Miloše Zemana, nyní již zesnulý Miroslav Šlouf (ČSSD), že přišel čas, aby svou ilegální politickou moc podpořila nějakým legálním statusem. Proto kandidoval do Senátu. Proti Petru Pithartovi.
Šlouf měl jistotu, že vyhraje. Proč? Protože nešetřil penězi a dárečky pro potenciální voliče. Neváhal na svých předvolebních výjezdech hostit celou hospodu. A co z toho nakonec bylo? Nic. Pamatuji si Šloufovo zklamání a nepochopení, co mohl udělat špatně, když nelitoval prachů pro voliče, aniž by museli hnout prstem. A to nebyl Pithart nikým vnímán jako král Andrej, který se stará o lidi. Nehledě na ekonomickou negramotnost, kterou šíří. Takže se může stát, že penzisté dárek od vlády přijmou, ale socany stejně volit nebudou, hodí to Babišovi.
Vláda se snaží vytvořit dojem, že tahle země je pro staré, když budu parafrázovat název známého filmu. Maláčová líčí všeobecný souhlas seniorů s chystaným opatřením. Ale pravdu nemá, viz vyjádření paní Magdaleny Kosinové.
Přesně vystihla i mnohem závažnější lidský přečin proti společnosti, který kabinet chystá: „Za 2 a půl hodiny 1000 lajků a 120 retweetů. A to vše díky tomu, že nechci, aby mě nenáviděla má vnoučata, až budou muset splácet ‚předvánoční dárečky‘ a podobné pochybné úplatky téhle šílené vlády.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Sen ANO a ČSSD se jeví takto: „Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je rybníček Brčálník…“ Se stojatou smrdutou vodou.